Setkávám se s lidmi, kteří se snaží dokázat, že první křesťané i Kristus věřili na reinkarnaci. Bible prý byla plná textů, které to dokazovaly. Jenže pak prý středověká církev z biblického textu většinu těchto důkazů odstranila.
Při jedné takové diskuzi jsem slyšel, že jedním ze zastánců učení o převtělování byl apoštol Pavel. Jako důkaz byl uveden text z dopisu do Korintu, v němž apoštol píše: "V této důvěře chceme raději odejít z těla a být už doma u Pána." (2.Korintským 5,8)
Většinou stačí, když si přečteme trochu delší část dopisu před a za uvedeným textem, aby nám bylo jasné, jak to Pavel myslel. Pokud by totiž věřil na opakované převtělování své "duše" do nových a nových těl, pak by nemohl například napsat následující slova: "Pokud jsme totiž v tomto stanu, sténáme pod těžkým břemenem, neboť nechceme, aby z nás bylo svlečeno naše pozemské tělo, nýbrž aby přes ně bylo oblečeno nebeské, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem." (2.Korintským 5,4)
Apoštol Pavel to jako křesťan neměl snadné. Byl neustále pronásledován Židy, několikrát bičován a kamenován, často měl hlad... Přesto v listu do Říma vyznává: "Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.
Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti - ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích.
Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu. A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla." (Římanům 8,18-23)
Pavel se těšil na návrat Ježíše Krista. Jako většina křesťanů si přál, aby se jeho Spasitel vrátil dřív, než zemře. Věřil, že se tak stane a pak bude přes jeho pozemské tělo oblečeno to nebeské, které už nebude podléhat stárnutí. Tato víra mu dodávala odvahu ke snášení všeho, co kvůli své víře musel vytrpět.
Pokud věříme, že hned po své smrti půjdeme do nebe, pak opomíjíme to, co psal Pavel ve svém předchozím dopise do Korintu: "Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni. Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost.A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: `Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil!" (1.Koritským 15,51-54)
Jsem rád, že spasení se týká celého člověka. Bůh chce vykoupit i mé tělo. Podobně jako Pavel bych si přál, aby Ježíš přišel dřív, než umřu. Ale je docela možné, že to bude jinak. Možná zemřu a budu v hrobě čekat na okamžik vzkříšení.
Pak se jednoho dne Ježíš postaví nad mým hrobem a povolá mne k novému životu. Už nebudu mít tělo, které chátrá a umírá. Budu mít nebeské tělo, které nebude podléhat času.
Dnes možná občas naříkám nad tím, co vše musím vytrpět. Pak se ohlédnu na Pavla: "Měl jsi pravdu, ta "trocha" utrpení stála za tu slávu, kterou tu mohu vidět. Díky, za tvé povzbuzující dopisy!"
