Opovrhování druhými lidmi hrozí každému z nás. Své jsem si užil už na Základní škole ve Vyškově. Tato škola se chlubila tím, že ji kdysi dávno navštěvoval i Klement Gottwald a tak její ředitel neměl žádné pochopení pro děti, jejichž rodiče se hlásili ke křesťanství. Cítil jsem ty opovržlivé pohledy, jeho i ostatních učitelů.
Pokud ale budu upřímný, ani mně se v určité době nevyhnul určitý pocit nadřazenosti. Myslel jsem si, že když se snažím žít podle Božího zákona, stávám se pro Boha lepším člověkem, než ti, kteří se chlubí svým ateizmem. A pokud jsem potkal někoho, kdo neznal Bibli, měl jsem pocit, že ho musím řádně poučit.
S něčím podobným se musel ve svém životě setkat i apoštol Pavel: "Ty se tedy nazýváš židem, spoléháš na zákon, chlubíš se Bohem a tím, že znáš jeho vůli a vyučován zákonem dovedeš rozpoznat, na čem záleží.
Myslíš si, že jsi vůdcem slepých, světlem těch, kteří jsou ve tmách, vychovatelem nevzdělaných, učitelem nedospělých, protože máš v zákoně ztělesnění všeho poznání a vší pravdy.
Ty tedy poučuješ druhého, a sám sebe neučíš? Hlásáš, že se nemá krást, a sám kradeš? Říkáš, že se nesmí cizoložit, a sám cizoložíš? Ošklivíš si modly, a věci z jejich chrámů bereš? Zakládáš si na zákoně, a sám přestupováním zákona zneuctíváš Boha? `Jméno Boží je vaší vinou v posměchu mezi národy´, jak stojí psáno." (Římanům 2,17-24)
Při čtení těchto textů jsem si říkal, jak jsou ti židé hrozní. Ještě, že já takový nejsem. Vůbec mne nenapadlo, že tu Pavel hovoří i o mně. Kolikrát jsem svým jednáním zostudil Boha.
Už delší dobu se snažím na druhé dívat trochu jinak. Vnímám jejich nedostatky, což je snadné. Vedle toho se snažím vnímat i jejich přednosti, což je u některých lidí trochu obtížnější. A pak se ptám, co se od nich mohu naučit.
Jaký to má význam? Zjistil jsem, že nemám moc rád, když se setkám s někým, kdo mne jen neustále poučuje a ani mne nepustí ke slovu, abych mohl říci, co si myslím. Přitom mi došlo, že se chovám úplně stejně.
Vím, že mám poznání, které nemá každý. A protože nejsem sobec, rád se o to, co znám, podělím. Ale neznám všechno. Jsou oblasti, kde mi poznání chybí. Pokud budu jen stále mluvit a nedovolím druhým, aby chvíli mluvili i oni, zakrním a nebudu se rozvíjet. Nechci-li se rozvíjet příliš omezeně a jednostranně, musím naslouchat, protože obohatit mne může každý člověk.
Mám rád tzv. sobotní školu. To je v naší církvi první část sobotní bohoslužby. Máme hodinu na to, abychom v malých skupinkách prodiskutovali předem dané téma. Občas se mi stane, že se doma připravuji a zdá se mi, že to téma už znám málem nazpaměť. Pak přijdu v sobotu do mé skupinky a nestačím se divit, co vše objevili při svém studiu ti druzí.
Pane, děkuji Ti za poznání, které mám. Pomoz mi, abych se o to vše dokázal dělit s druhým. Dej mi pokoru, abych se nepovyšoval nad ty, kteří možná neznají to, co já. Nauč mne také naslouchat a učit se od každého, koho potkám.
