Apoštolové řekli Pánu: „Dej nám více víry!“ Pán jim řekl: „Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: ‚Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře‘, a ona by vás poslechla.“ (Lukáš 17,5+6)
Jsem vděčný za lidi, kterým důvěřuji. Když mi něco slíbí, nechci po nich, aby mi to dali písemně. Znám je a vím, že se na jejich slovo mohu spolehnout.
Neplatí to ale o všech lidech. Setkávám se i s takovými, kterým bych nevěřil, ani kdyby mi dávali smlouvu, pod kterou by byl jejich podpis a ještě by byla ověřená notářem.
Ježíš vybízí své následovníky, aby se nebáli odpouštět. Ti s tím souhlasí, ale uvědomují si, že to neumí a nemají na to dost sil. Proto ho prosí: „dej nám více víry“. Mají pocit, že je Ježíš nějak zázračně změní „lusknutím prstů“.
Jejich mistr je vyvádí z omylu. Říká jim, že Nepotřebují „více víry“, ale potřebují skutečnou víru. Víru, která se projevuje důvěrou se Stvořitele. Nejde o nějakou magii, jde o důvěrný vztah s Bohem, tedy o něco, co se postupně vytváří.
V Bibli jsou příběhy lidí, kteří měli víru, a proto mohli být u toho, když Bůh dělal zázraky. Mojžíš důvěřoval Bohu a celý národ přešel suchou nohou moře. Jozue poslechl Hospodina a spadly hradby Jericha. Důvěra otevírá zázračnou moc nebes.
Když prosím Boha, aby mi dal více víry, zapomínám, že víra není o nějaké magické moci, ale o tom, že se den za dnem učím důvěřovat Stvořiteli. Víra mi dává jistotu, že mi Bůh dá vše, co má smysl a co mne nebo někoho jiného, posune blíž k nebeskému království. Skutečná víra mne učí důvěřovat Bohu.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
