Občas s manželkou diskutujeme o biblických textech, které jste četli nebo slyšeli, naposledy to bylo cestou z bohoslužby, na níž zazněla slova apoštola Pavla, která napsal svému duchovnímu synovi Timoteovi. Ve druhém dopise tomuto mladému vedoucímu jednoho sboru napsal následující radu:
"Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování." (2.Timoteovi 4,2; ČEP) Podívejme se, jak stejnou myšlenku tlumočí překlad Bible kralické: "Kaž slovo Boží, ponoukej včas nebo nevčas, tresci, žehři, napomínej, ve vší tichosti a učení." (2.Timoteovi 4,2; KP)
"Tak mne dneska napadlo", začala manželka, "že to Pavel mohl myslet i jinak. Nemusí to znamenat, že máme lidem vyprávět o své víře bez ohledu na to, zda nás chtějí nebo nechtějí poslouchat. Co když nám Pavel říká, abychom mluvili i tehdy, když se nám nechce?" Zajímavý postřeh.
Nechejme teď stranou, zda biblický text dovoluje takový výklad Pavlových slov. Bible je živá kniha a tak každého z nás osloví jinak. Mou ženu vedla Pavlova slova k tomu, aby přemýšlela nad svou ochotou vyprávět druhým o tom, co pro ni udělal a dělá Ježíš. K tomu mohu říci jen amen.
Mne osobně zase tento text v poslední době vedl k přemýšlení o tom, jak mohu vědět, kdy je vám mé slovo "vhod či nevhod", kdy mohu vědět, že k vám se svým vyprávěním přicházím "včas nebo nevčas". Praxe člověka naučí rozpoznat z chování druhého, zda mne vidí rád, nebo by mne raději neviděl. Také asi poznáme, kdy nám lidé naslouchají a kdy se tak jen tváří...
Pavlova slova mne vedou k tomu, že si znovu uvědomuji, jak moc potřebuji sám naslouchat Božímu hlasu. Jen Bůh bezpečně ví, kdy mám mluvit a kdy mlčet. A Bůh mi také může dát chuť, když se mi nechce a pro toho druhého je právě teď to "vhod" a "včas". Nechci být vlezlý a nutit někomu to, oč nestojí. Na druhé straně bych byl nerad, kdyby kvůli mé neochotě někdo nemohl slyšet radostnou zprávu o Ježíši.
Pane, děkuji Ti, že jsem potkal lidi, kteří mi vyprávěli o tom, co jsem zrovna potřeboval slyšet. Vím, že je to Tvá práce. Pokud chceš, použij si stejným způsobem i mne. Dej mi poznat komu a kdy přijde vhod "mé" slovo.
