David, Šalomounův otec, měl jeden velký sen. Chtěl v Jeruzalémě postavit chrám pro svého Boha. Přemýšlel o tom několik let a pak jednoho dne pozval proroka Nátana, aby se s ním podělil o svůj plán.
Prorok jde nadšený domů a už se těší, až stavba začne. V noci k němu promluví Hospodin a oznámí mu, že David nebude stavět žádný chrám.
Ráno se Nátan vydává za králem a vše mu vyřídí. Nakonec dodá: "Až se naplní tvé dny a ty ulehneš ke svým otcům, dám po tobě povstat tvému potomku, který vzejde z tvého lůna, a upevním jeho království. Ten vybuduje dům pro mé jméno a já upevním jeho královský trůn navěky." (2.Samuelova 7,12+13)
Jak Hospodin řekl, tak se i stalo. David přichystal plány a všechen potřebný materiál. Když zemřel, Šalomoun naplnil sen svého otce a postavil nádherný chrám, který se stal náboženským i kulturním centrem Izraele.
Při slavnostním zasvěcení chrámu Šalomoun a jeho poddaní "obětovali tolik bravu a skotu, že nemohl být pro množství spočítán ani sečten." (1.Královská 8,5) Věřili, že si tím nakloní Hospodina. Inspirovali se názory okolních pohanských kultů.
Uplyne pár let, Šalomoun prožije duchovní krizi, a když ji překoná, napíše následující radu:
"Dej si pozor na každý krok,
když jdeš do Božího domu.
Buď připraven k naslouchání.
Je to lepší než mnohé oběti,
které přinášejí hlupáci.
Ti ani nevědí, co dělají." (Kazatel 4,17)
Šalomoun sám sebe nazývá hlupákem. Možná je to také tak trochu narážka na toho "starého a hloupého krále", o kterém se zmínil dříve. Možná už díky životním zkušenostem a pádům pochopil, že není dobré spoléhat na vlastní moudrost.
Král, jehož moudrost přijížděli obdivovat králové a královny z dalekých zemí, najednou radí, abychom se naučili v Božím domě naslouchat. A také vysloví revoluční myšlenku, že naslouchat Bohu je lepší, než přinášet oběti.
Jak to Šalomoun myslí? Je to prosté. Naučím-li se v chrámu naslouchat tomu, co mi radí Hospodin, je větší šance, že se změní i můj život. Díky naslouchání změním názor na spoustu oblastí mého života. Od změny názoru je už jen krůček k tomu, abych změnil i svůj životní styl.
Naslouchání Hospodinu dodává i novou sílu pro boj s pokušením. Když méně podléhám pokušením, pak i méně hřeším. Proto je podle Šalomouna lépe naslouchat Bohu, než si žít po svém a pak neustále obětovat.
Šalomoun říká, že ti, kdo raději obětují, jsou hlupáci, kteří "ani nevědí, co dělají". Tím nás vede k tomu, že biblická víra není bezduchým papouškováním názorů druhých. I kniha kazatel nás vede k tomu, abychom rádi naslouchali a dobře uvažovali o tom, co děláme. Nakonec, apoštol Pavel o několik století později napíše něco podobného. Tvrdí, že "cokoli není z víry, je hřích". (Římanům 14,23)
Moudrý naslouchá a mění svůj životní styl. Hlupák raději obětuje a pak...
