Řekl jim: „To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. (Lukáš 24,44+45)
Učedníci mohli tři a půl roku sledovat svého Mistra při jeho každodenní činnosti. Slyšeli jeho úžasná kázání, na která se vždy scházely tisícové davy posluchačů. Viděli mnoho zázraků. Byli u toho, když Ježíš uzdravoval nemocné a dokonce i křísil mrtvé. Okusili „hostinu“, na které Ježíš dokázal několika chlebovými plackami a rybami nasytit dvacetitisícový zástup lidí.
Přesto stále nechápali, jaký je skutečný úkol Mesiáše. Lukáš ale poznamená, že jim začíná svítat až v okamžiku, kdy se setkávají se vzkříšeným Ježíšem. Znovu s nimi probírá vše, co o něm říkají židovská Písma, a tehdy konečně porozumí.
Apoštol Petr později napíše: „Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.“ (2. Petrova 1,19)
Jednoho dne Filip prosí Ježíše: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!“ Ježíš mu odpovídá: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce.“ A pak ještě dodá: „Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně.“ (Jan 14,8-11) Vše, co čtu v Bibli o Ježíši, mi ukazuje, jaký je můj Bůh.
Písmo – Bible – má jedinečnou moc. Může nám ukázat Boha takového, jaký skutečně je. Stvořitel, náš Bůh, je stejně milující a milosrdný, jak Ježíš. Proto se ho nemusí bát nikdo, kdo ho hledá a chce mu naslouchat.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
