Všude, kam jde, doprovázejí Ježíše davy posluchačů. Mnozí z nich viděli zázraky, které udělal. Další o nich slyšeli a přišli se přesvědčit, zda to byla pravda. Lidé se dohadovali, kdo to vlastně je ten Ježíš. Prorok? Nebo dokonce zaslíbený Mesiáš?
Jednoho dne tuto otázku s učedníky otevřel samotný Ježíš: Když se o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: "Za koho mne zástupy pokládají?"
Oni mu odpověděli: "Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří myslí, že vstal jeden z dávných proroků."
Řekl jim: "A za koho mne pokládáte vy?"
Petr mu odpověděl: "Za Božího Mesiáše."
On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali...(Lukáš 9,18-21)
Jedna skupina lidí si myslí, že Ježíš je vzkříšený Jan Křtitel. Bůh přece nemohl nechat Jana zemřít jen tak. Určitě mu vrátil život, ale aby ho chránil před Herodem, dal mu jiné jméno. Další lidé, ti, kteří dobře znají židovská Písma, jsou přesvědčeni o tom, že je to vzkříšený Elijáš. Věří, že se na něm naplnila slova proroka Malachiáše: "Hle, posílám k vám proroka Elijáše, dříve než přijde den Hospodinův veliký a hrozný." (Malachiáš 3,23)
Po první otázce, kdy se Ježíš ptá na to, co se o něm povídá, položí druhou, důležitější otázku: "Přátelé, kým jsem pro vás?" Petr okamžitě odpoví: "Boží Mesiáš."
V evangeliu podle Matouše je přidán jeden drobný detail. Ježíš Petrovi říká: "Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích." (Matouš 16,17) Ježíš ví, co přinese budoucnost. Přestože přikázal, abychom nikomu na této zemi nedávali "jméno Otec", křesťané nebudou tento příkaz respektovat a budou mít dokonce "Svatého otce", a budou se při tom odvolávat právě na Petra. Ježíš proto Petrovi říká, že na tom, co právě pronesl, nemá žádnou zásluhu. Tu má Bůh - nebeský Otec, který Petrovi zjevil pravdu o tom, kdo je ve skutečnosti jeho učitel.
Pro ty, kterým tato jasná Ježíšova slova nestačí a mají i dál potřebu hledat raději Otce na zemi než v nebi, přidává Matouš hned nato další argument: Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.
Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: "Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!"
Ale on se obrátil a řekl Petrovi: "Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!" (Matouš 16,21-23) Petr v jednu chvíli naslouchá Bohu a Ježíš ho za to může pochválit. Vzápětí ale dovolí ďáblu, aby použil jeho ústa... Myslím, že je na tom podobně jako my. Možná i proto Ježíš říká: "A nikomu na zemi nedávejte jméno 'Otec': jediný je váš Otec, ten nebeský." (Matouš 23,9)
Vraťme se ale k Ježíšově otázce, která je pro nás dnes středem tohoto zamyšlení a neměli bychom se od ní nechat odvést. Učedníci mezi sebou také často diskutují o tom, kdo je vlastně Ježíš. Nejsou v tom jednotní. To, co vidí na vlastní oči, jim jasně říká, že jejich učitel má zvláštní moc. Má také jedinečnou povahu - je jasné, že miluje všechny lidi. Dokonce i své nepřátele...
Učedníci často diskutují, ale mají obavu jít směrem, kterým se s nimi nevydávají židovští duchovní. Ti jim totiž o Ježíši říkají něco jiného než jejich vlastní zkušenosti. Mohou učedníci vyslovit svůj vlastní názor, i když se neshoduje s tím, co říkají farizeové a zákoníci? Mohou mít svůj vlastní názor? Ježíš učedníky učí, že není podstatné, za koho jejich Mistra považují ostatní. Důležitější je, aby oni sami věděli, kým pro ně je jejich učitel.
I dnes chodí po světě spousta lidí, kteří mají pocit, že je to s tím Ježíšem trochu jinak, než jak to slyší od druhých. Mají pocit, že pokud přijmou Ježíše za svého Spasitele, pak se jejich život zcela promění. Dívají se na křesťany, kteří mají Ježíše plná ústa, ale jejich život mluví o něčem jiném. Vidí bohatou církev a nějak jim to nekoresponduje s chudobou, ve které žil Ježíš...
Ježíš i nás vede k tomu, abychom si udělali svůj názor na to, zda je naším Spasitelem. Nemáme se dívat na nikoho z lidí, i kdyby si dával ten nejsvatější titul. Jediný, kdo nám může ukázat pravdu je ten, kdo ji ukázal Petrovi. Zopakujme si slova, která mu řekl Ježíš: "Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích."
Otec, který je v nebesích, je stále stejný. Pokud chceme vědět, kdo je Ježíš s proč jen on může být naším spasitelem, pak nám to zjeví stejně, jako to udělal před dvěma tisíci lety Petrovi. Pokud mu to dovolíme, pak i my řekneme z vlastního přesvědčení: "Ježíši, Ty jsi Mesiáš! Ty jediný mne můžeš zachránit od věčné smrti! Jen Ty mi můžeš dát věčný život ve Tvém království!"
