Už jednou jsme v tomto seriálu zabrousili do starozákonní knihy Ester. Popisuje, jak se jeden nepřítel Židů snažil zničit národ, který si Bůh vyvolil za "svůj lid". Jednu chvíli se zdálo, že Hamanovu plánu už nestojí nic v cestě.
Král Achašveróš vydal zákon, který povoloval "holocaust". Spousta lidí se na tento okamžik těšila. Zákon totiž dovoloval nejen vraždění Židů, ale také sliboval, že každý, kdo vyvraždí židovskou rodinu, si může ponechat všechen její majetek. A tak se na ten den těšilo mnoho lidí, kteří si chtěli ekonomicky přilepšit.
Bůh ale našel způsob, jak "zrušit" nezrušitelný médo-perský zákon. Haman nakonec skončil na šibenici, kterou nechal postavit pro svého nepřítele Mordokaje a Židé byli zachráněni. Přečtěme si kousek z knihy Ester: "Mordokaj vyšel od krále v královském rouchu z purpurově fialové látky a sněhobílého plátna, s velkou zlatou korunou a pláštěm z bělostného plátna a šarlatu. Město Šúšan jásalo a radovalo se.
Židům vzešlo světlo a radost, veselí a pocta.
Také všude ve všech krajinách a všude ve všech městech, kamkoli se dostal králův výrok, totiž jeho zákon, nastaly židům dny radosti a veselí, hostin a pohody.
A mnozí z národů země se připojovali k židům, neboť na ně padl strach ze židů." (Ester 8,15-17)
Existuje spousta "radostí", které nemohou spatřit světlo světa. Vzpomínám na příběh jednoho boháče, který měl rád umění. Ve sklepení svého zámku nechal postavit tajnou "galerii", ve které vystavoval obrazy, koupené od zlodějů. Některé byly dokonce ukradeny na jeho objednávku.
O této galerii nevěděla ani jeho manželka, jen komorník. Čas od času, když všichni spali, odcházel zámecký pán do své galerie, aby se pokochal svými poklady. Nakonec ale spadla klec. Policie sledovala bandu zlodějů umění a ta ji dovedla až k našemu milovníkovi umění...
Podobné to bylo i s Hamanovou "radostí". Tajně připravoval plán na likvidaci Židů. Vlastně ani král netušil, co chystá za jeho zády. Když to zjistil, neměl už žádnou možnost to změnit, protože zákon, který Haman vydal jeho jménem, nesl i královskou pečeť.
Když Haman skončil na šibenici, Židé svou radost ze záchrany skrývat nemuseli. Ještě nedávno měli být "utraceni" jako prašiví psi a teď se z nich opět stali právoplatní obyvatelé Médo-perské říše. Nastalo pro ně období "radosti a veselí, hostin a pohody".
Ještě jedna drobnost mne zaujala v tomto příběhu – ten malý dovětek v závěru: "A mnozí z národů země se připojovali k židům, neboť na ně padl strach ze židů." Jejich radost byla tak velká, že u ostatních budila respekt a strach.
Jako každý člověk se i já rád raduji a veselím. Díky tomuto příběhu jsem si znovu uvědomil, jak je dobré hledat radost a veselí, které snesou i denní světlo. To je směr, který bych rád držel při mém hledání radosti a veselí.
