Včera měly svátek Šarloty, zítra zase budou slavit všechny Silvie. A dnes? Dnes má svátek Československá republika, která už dvacet let neexistuje. Není to zvláštní, že oslavujeme něco, co už dávno zaniklo?
Termín svátek napovídá, že jde o něco, co má spojitost se slovem svatý. V naší mateřštině to znamená "oddělený". Je to tedy čas oddělený pro něco, co považujeme za důležité.
Historie nás učí, že svátek byl den zasvěcený Bohu. Nakonec, ono to svátkování je vlastně jeho nápad. Bůh nám ho dává, abychom měli čas se zastavit a přemýšlet, v čem je smysl našeho života.
První svátek měli lidé už v ráji. Bůh oddělil sedmý den v týdnu. Člověk má každou sobotu odložit svou práci, aby mohl prožít den se svým Bohem. Tento svátek má sloužit i k tomu, aby se sešla rodina a prožila spolu něco krásného. Něco, na co budou všichni dalších šest dnů rádi vzpomínat.
Slušný člověk, když dostane dar, poděkuje tomu, kdo si na něj vzpomněl. Proč neděkujeme Bohu za den odpočinku? Možná proto, že jsme jeho dar stále ještě nedocenili. A tak se sedm dnů v týdnu honíme za vyšší životní úrovní a pak ani nemáme čas si vychutnat to, co jsme svou prací získali.
Jak můžeme projevit svou vděčnost Bohu, který nám dává svátky, abychom měli čas hodnotit a plánovat? Nejlépe tím, že Boha poslechneme a sedmý den využijeme k tomu, k čemu je určen. K odpočinku s rodinou, s přáteli a s Bohem.
Moudrý člověk se v sobotu zastaví, odloží neustálé pracovní stresy a odpočívá. Jeden den v týdnu prožije v radostné vděčnosti za vše, co mu Bůh dává.
Jak na to? Stačí naplánovat setkání s rodinou a přáteli. Sejít se, v klidu se posadit a pak si vyprávět o všem dobrém, co máme. Přátelé, je toho stále ještě dost. Na konci této sešlosti můžeme poděkovat Bohu, který je garantem všeho, co máme. Křesťané tomu říkají bohoslužba.
Pokud se bohoslužba stane vyvrcholením mého svátkování – odpočívání, pak tento pravidelný každotýdenní svátek splnil svůj účel a já budu mít dostatek elánu a energie do dalších šesti dnů.
Fejetom odvysílala 28. října 2012 ČT. Podívat se můžete zde.
