Tento týden jsem měl několik diskuzí o tom, co to vlastně je ta svoboda, kterou nám nabízí Bůh. Mohl jsem mluvit o tom, že svoboda je stav, kdy se mohu rozhodnout alespoň mezi dvěma rozdílnými možnostmi, a znám přitom dopředu důsledky obou rozhodnutí.
Bůh nám nabízí možnost volby a současně nás upozorňuje, že musíme převzít osobní zodpovědnost za to, co nám naše rozhodnutí přinese. Ďábel nabízí jinou svobodu. Říká: "Dělej si, co chceš. Užívej si! A zítřek neřeš, ono to nějak dopadne..."
Zajímavé svědectví o ďáblově svobodě podává apoštol Petr: "Pán však dovede vytrhnout zbožné ze zkoušky, ale nespravedlivé uchovat pro trest v den soudu; a to především ty, kdo se svévolně ženou za poskvrňujícími vášněmi a pohrdají každou autoritou. Jsou to drzí opovážlivci; nechvějí se před nadpozemskými mocnostmi a rouhají se jim." (2. Petrův 2,9-10)
Na světě žijí dvě skupiny lidí.
Zbožní, jak Petr nazývá první z nich, budou Bohem zachráněni. Vybrali si možnost s dobrým koncem. Uvěřili slovům Bible a vydali se na náročnou cestu k životu podle Boží vůle. Životu, který často přináší odříkání a boj s "žádostmi těla". Není to vždy snadný život, ale Ježíš podle Petra "dovede vytrhnout zbožné ze zkoušky".
Pak je tu druhá skupina. Tu tvoří "drzí opovážlivci", kteří "se svévolně ženou za poskvrňujícími vášněmi a pohrdají každou autoritou". Jsou to lidé, kteří se "nechvějí před nadpozemskými mocnostmi a rouhají se jim". Myslí si, že sami zvládnou porazit démonské síly zla. Tyto lidi Bůh musí "uchovat pro trest v den soudu".
Křesťané dnes rádi hovoří o Boží lásce. Méně rádi mluvíme o Božím soudu. Přesto bychom na Boží spravedlnost neměli zapomínat, protože i Boží milost má své meze. Pán Ježíš o tom v jednom svém kázání říká: "Proto pravím vám, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno. I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím." (Matouš 12,31-32)
Ježíš tu hovoří o "hříchu proti Duchu svatému". Mnoho lidí se mne ptá: "Co to je to "rouhání proti Duchu svatému", které podle Ježíše "nebude odpuštěno"? Osobně tomu rozumím tak, že se tu nejedná o nějaký konkrétní čin, ale o životní postoj.
Když Ježíš připravoval učedníky na to, že od nich musí odejít ke svému nebeskému Otci, tak jim slíbil dar Ducha svatého. Mluvil o něm jako o Přímluvci, který mimo jiné přijde, a "ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud..." (Jan 16,8)
Duch svatý k nám přichází a působí na nás prostřednictvím našeho svědomí. Snaží se nám ukázat, kde děláme chybu a vede nás k nápravě. Ten, kdo ho poslouchá, se postupně stává stále citlivější na tento nenápadný hlas Ducha svatého.
Pokud se působení Ducha svatého vzpírám, moje schopnost zaslechnout hlas Ducha svatého naopak slábne a může se stát, že jednou se stanu hluchým vůči jakémukoliv pokusu Ducha svatého o mé zastavení. Mé svědomí odumře a já mohu dělat cokoliv, aniž bych měl nějaké výčitky. Nemám pak potřebu prosit Boha o odpuštění a Bůh mi mé hříchy a rouhání nemůže odpustit.
Dvě skupiny lidí. Jedni se nechají vést "žádostmi těla" a stávají se postupně štvanci vášní. Podle Petra na soudu neobstojí a Bůh je bude muset nakonec potrestat věčnou smrtí. Pak jsou tu ti, kteří přijali Ježíšovo pozvání do nebeského království. Tito tzv. "zbožní" nakonec získají věčný život s Bohem.
Bůh nabízí svobodnou volbu. Dvě možnosti a jejich důsledky. Mohu si vybrat. Mám svůj osud ve vlastních rukách.
