Často se vracím k rozhovoru, který v ráji vedl ďábel prostřednictvím hada s prvními lidmi. Co jim vlastně slíbil, že mu tak rychle sedli na lep? Copak nešlo odolat? Dopadl bych stejně i já, kdybych byl na jejich místě?
Většinou docházím k závěru, že tím lákadlem byla nezávislost. Život, který si budu žít podle svých pravidel, do kterých mi nikdo nebude mluvit.
Jak to dopadlo, vidíme všude okolo sebe, i ve svém vlastní životě. Sobectví je morem dnešní doby.
Asi to bylo podobně i v době, kdy psal Pavel svůj dopis do Říma, protože v něm můžeme číst: "Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj. Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu." (Římanům 8,6-7) Sobectví je tu postaveno proti práci Ducha svatého.
Proč je sobectví tak nebezpečné? Proč je to podle Pavla "smrtelný hřích"? Začíná totiž nenápadně. Díváme se na malé dítě a obdivujeme, jak se o sebe dokáže postarat. Jak si nenechá nic líbit a umí si zjednat respekt. O pár let se ze stejného dítěte stane sobecký a nevychovaný fracek, který terorizuje svou rodinu i okolí.
V listu Galatským Pavel píše: "Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný." (Galatským 6,8) Všímáte si, opět stejní soupeři – sobectví proti Duchu svatému. A záleží na mně, zda dám ve svém životě přednost svému já nebo Duchu svatému. Buď ve mně roste sobectví, nebo v mém nitru prospívá ovoce Ducha svatého.
Sobectví bylo asi problémem i v Efezu: "I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní.
Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy.
Milostí jste spaseni!" (Efezským 2,3-5)
Zkusili jste někdy bojovat se svým sobectvím? Dařilo se vám? Pokud ne, čtěme v Pavlově listu do Říma dál: "Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.
Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni.
Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá." (Římanům 8,8-11)
S hříchem nemusím bojovat sám. Duch svatý nabízí poznání toho, co je zlé. Spolu s poznáním ale také nabízí i sílu k překonání zla.
Jak mohu překonat zlo, které se mne drží jako klíště? Jak mohu vypudit hřích ze svého nitra? Podle Pavla stačí, když do svého nitra vpustím Ducha svatého, který je jako světlo, které zahání tmu. Čím víc světla naplní mé srdce, tím méně místa v něm bude pro tmu zla a hříchu.
Zatím mé tělo podléhá stárnutí a smrti. Jednou přijde okamžik, kdy mé smrtelné tělo obleče i s mým nitrem nesmrtelnost.
