"A neslibuješ mi těšínská jablíčka?" Tuto otázku jsem slyšel od starší paní, které jsem ještě jako kluk vyprávěl o své víře. Ptala se mne a tak jsem jí odpověděl. Doma jsem se pak ptal, co jsou to ta těšínská jablíčka. Dověděl jsem se, že je to výraz, kterým chce někdo vyjádřit, že danému slibu moc nevěří.
Včera jsme vzpomínali Abrahama, který chtěl od Boha nějaký důkaz toho, že jeho slovo může brát vážně. Jak je to s námi? Věříme tomu, že Ježíš neslibuje těšínská jablíčka, když hovoří o věčném životě? Nebo bychom také raději měli nějaký důkaz?
Přečtěme si další pokračování dopisu, který napsal apoštol Pavel do Říma: "Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili.
Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu. Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít. Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje." (Římanům 6,6-9)
Pokud byste přivítali nějaký pádný argument ve prospěch naší věčnosti, možná vás potěší, že v tom nejste sami. S něčím podobným se setkal apoštol Jan, který svůj první dopis začíná slovy: "Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života.
Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven.
Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem." (1.Janův list 1,1-3)
Apoštol Pavel také dostal důkaz. S tím Ježíšem, který zemřel na kříži a později vstal z hrobu, se osobně setkal. Toto setkání změnilo jeho život. Najednou měl jasno. Pokud Ježíš žije, pak je pravda i vše ostatní, co říkal.
Pavel díky setkání s Ježíšem uvěřil, že s ním jednou bude žít v jeho nebeském království. To bral jako skutečnost. Mám rád jeho vyznání, které napsal v dopise do Filip: "Nemyslím, že bych již byl u cíle, anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš.
Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši." (Filipským 3,12-14)
Pavel i po svém obrácení nadále žil ve smrtelném těle. Přesto věřil, že nad ním smrt už nemá moc. Co to znamená? Jak rozumět tomu, že smrt už nepanuje nad tím, kdo věří v Ježíše?
Náš Spasitel byl od pátečního večera až do nedělního rána v hrobu. Byl mrtvý, ale pak povstal k novému životu. Vstal z mrtvých a vrátil se do nebe. Vrátil se tam, kam patří a kde je doma.
Podobné je to s každým, kdo zemře s vírou v Ježíše. Po své smrti bude čekat na chvíli, kdy ho Ježíš povolá k věčnému životu. Stane se tak ve chvíli, kdy se Ježíš vrátí na naši zemi, aby ukončil vládu zla nad dobrem, vládu smrti nad životem.
Když nám Ježíš slibuje věčný život, nejsou to těšínská jablíčka.
