Zůstaňme i dnes u textu, který popisuje Abrahamovu reakci na Boží nabídku, aby s ním uzavřel smlouvu, díky níž se jednou stane "praotcem Božího lidu". Bůh mu při tom slibuje, že se mu narodí syn, který bude současně i synem jeho manželky Sáry. Nebudou to potomci Izmaele, kterého Abrahamovi porodila manželčina služebná.
Připomeňme si závěr tohoto příběhu: Bůh skončil rozmluvu s Abrahamem a vystoupil od něho.
Abraham tedy vzal svého syna Izmaela a všechny zrozené ve svém domě i všechny koupené za stříbro, všechnu svou čeleď mužského pohlaví, a obřezal jejich neobřezané tělo hned toho dne, kdy k němu Bůh promluvil.
Abrahamovi bylo devětadevadesát let, když jeho neobřezané tělo bylo obřezáno. Jeho synu Izmaelovi bylo třináct let, když bylo jeho neobřezané tělo obřezáno. Abraham i jeho syn Izmael byli obřezáni v týž den. Také všechna jeho čeleď, ať doma zrození či za stříbro od cizince koupení, byli obřezáni spolu s ním." (Genesis 17,22-27)
Abraham plní vše, co po něm požaduje Bůh. Tím, že se nechá obřezat, podává jasný důkaz toho, že stojí o smlouvu s Hospodinem. Pak ještě sám provede obřízku u svého syna Izmaela a všech svých služebníků. Tím dokazuje, že si přeje, aby všichni, kdo žijí v jeho táboře, byli "přikryti" smlouvou s Hospodinem.
Součástí Boží smlouvy s Abrahamem je i jeho syn Izmael, který ale nemá být zakladatelem "Božího lidu". Přesto se smlouva vztahuje i na něj. Není to něco, co si přeje Abraham, ale tento návrh přináší samotný Hospodin. Připomeňme si i jeho slova: "Znamením mé smlouvy mezi mnou a vámi i tvým potomstvem, kterou budete zachovávat, bude toto: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obřezán. Dáte obřezat své neobřezané tělo a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Po všechna pokolení každý, kdo je mezi vámi mužského pohlaví, bude osmého dne po narození obřezán, doma zrozený i koupený za stříbro od kteréhokoli cizince, který není z tvého potomstva. Musí být obřezán každý zrozený v tvém domě i koupený za stříbro. Tak bude má smlouva pro znamení na vašem těle smlouvou věčnou. Neobřezanec, který by nedal své neobřezané tělo obřezat, bude ze svého lidu vyobcován; porušil mou smlouvu." (Genesis 17,10-14)
Mezi věřícími různých vyznání se často setkávám s názorem, že v nebi budou jen ti, kdo přijmou jejich náboženství. Židé byli dokonce v určitých etapách své historie přesvědčeni, že nebe bude celé patřit jen Židům. S podobným názorem jsem se setkal i mezi muslimy a křesťany. Proto jsem rád, že Bůh do své smlouvy zahrnuje i Izmaela. Vlastně podobnou smlouvu nabízí všem lidem. Při příštím setkání Bůh Abrahamovi během hostiny slíbí: "Abraham se jistě stane velikým a zdatným národem a budou v něm požehnány všechny pronárody země." (Genesis 18,18) Ale to si zase necháme na příště.
Dnes si zapamatujme, že Hospodin chce být Bohem všech lidí. Každý z nás se může stát součástí jeho smlouvy, která nám zajistí Boží ochranu i požehnání. Bůh dává tento návrh každému člověku, ale ne každý člověk tuto Boží nabídku přijme.
Je proto nanejvýš vhodné, abych si položil otázku: "Stojím o to, aby se mnou Bůh uzavřel smlouvu? Pokud ano, měl bych mu to říci."
