Abraham hovoří s Bohem o své budoucnosti. Hospodin mu opakovaně slibuje, že bude mít syna, kterého mu porodí jeho manželka. Té dává nové jméno. Ze Sáraj, což podle některých překladů znamená Bojovnice, bude Sára - Kněžna. Už nebude muset bojovat o to, aby konečně počala dítě a získala tím jistotu Božího požehnání. Porodí dítě ve věku, kdy se běžně nerodí. Tímto zázrakem Bůh odmění její celoživotní věrnost.
Abraham poslouchá Boží hlas a v duchu si říká: "Což se může narodit syn stoletému? Cožpak bude Sára rodit v devadesáti?"
Proto Abraham Bohu řekl: "Kéž by Izmael žil v tvé blízkosti!"
Bůh však pravil: "A přece ti tvá žena Sára porodí syna a nazveš ho Izák (to je Smíšek). Svou smlouvu s ním ustavím pro jeho potomstvo jako smlouvu věčnou. A pokud jde o Izmaela, vyslyšel jsem tě: Hle, požehnám mu a rozplodím a rozmnožím ho převelice; zplodí dvanáct knížat a učiním z něho veliký národ. Ale svoji smlouvu ustavím s Izákem, kterého ti porodí Sára příštího roku v tomto čase." (Genesis 17,17-21)
V tom textu jsou dvě zajímavé drobnosti, které je snadné přehlédnout. Tou první je jméno, které používá pochybující Abraham. Svou ženu nazývá novým jménem, přestože má pochybnosti o tom, že se Boží slib naplní. Možná před deseti patnácti lety snad, ale teď? Když už jsou oba dva staří?
Tahle drobnost nám chce naznačit vnitřní zápas Božího muže. Chce věřit, ale pochybnosti, vyplývající z toho, co viděl na sobě a na své ženě, mu v tom brání. A tak před Bohem vyjádří současně víru i pochybnost. Nic před Hospodinem nezakrývá.
A Bůh? Jak odpoví na jeho pochybnosti? Co udělá s Abrahamovým zápasem? Bůh o tom všem ví. Vlastně to věděl předem. Budoucímu dědicovi Abrahamova majetku dává zajímavé jméno Izák - Smíšek. I toto jméno v sobě skrývá určité napětí. Na jedné straně přinese do života svých rodičů radost a smích. Bude na jedné straně důkazem Boží pravdomluvnosti. Současně jim ale bude připomínat jejich pochybnosti.
Proč to Bůh dělá? Myslím, že tím chce něco naučit i nás. Také nám odpovídá na naše pochybnosti a zápasy podobně. Nevyčítá nám naše zápasy o víru v Boží zaslíbení. Často je ale naplní tak, že nám potom připomínají, jak jsme byli hloupí, když jsme dovolili, aby nás naše pochybnosti obíraly o radost z těšení se na chvíli, kdy Bůh naplní slib, který nám dal.
Bible říká, že spasení je dar. Ježíš opakovaně tvrdí, že kdo věří v jeho sliby, je spasen. Chce, abychom se už teď radovali z toho, co se stane v budoucnu. Abraham se Sárou se mohli roky těšit na narození syna. Jejich pochybnosti je ale o tuto radost připravily a tak ji prožili až ve chvíli, kdy Sára ucítila nový život, který se začal projevovat pod jejím srdcem.
Bůh mi slibuje věčný život. Slibuje mi místo ve svém království, kde už nebude zlo, bolest, nemoc a smrt. Teď je jen na mně, zda jeho slovo vezmu vážně a začnu se radovat ze spasení, nebo dovolím pochybnostem a různým zpochybňovačům, aby mne o tuto radost připravili.
Já se chci radovat. Proto se držím jeho slova a dávám mu své pochybnosti.
