V Bibli se setkáváme s lidmi, které můžeme považovat za své vzory. Král Achab a jeho žena Jezábel k nim ale určitě nepatří. Spíš by se pro nás měli stát odstrašujícím příkladem.
Achab patřil k nejkrutějším panovníkům Izraelského království. Nikdo z jeho poddaných si nemohl být jistý svým životem. A když se pak dal dohromady se svou ženou Jezábel, nastaly vyznavačům Hospodina kruté časy.
Jedním z těch, kdo uctívali Jahveho, byl i prorok Elijáš. Neměl to snadné. Bůh ho poslal k Achabovi, aby mu oznámil trest za jeho zkaženost. Přestane pršet. A nezaprší tak dlouho, dokud se znovu nesetkají a Elijáš oznámí příchod deště.
Pak prorok utekl a skrýval se. Achab po něm bezvýsledně pátral doma i za hranicemi svého království. Po třech letech se znovu setkali na hoře Karmel. Spolu s králem přišlo i čtyři sta padesát Baalových proroků a čtyři sta proroků Ašéřiných, které živila u svého stolu královna Jezábel.
Bůh dokázal svou převahu, když oheň z nebe spálil oběť, kterou mu přichystal Elijáš, zatímco oltáře pohanských proroků si ani nevšiml. Po těchto dramatických a akčních zážitcích je konečně čas k tomu, aby Elijáš ohlásil, že zase přijde déšť.
1.Královská 18,41-46: Poté řekl Elijáš Achabovi: "Vystup vzhůru, jez a pij. Je slyšet hukot deště!"
Achab tedy vystoupil vzhůru, aby jedl a pil.
Elijáš mezitím vystoupil na vrchol Karmelu, sehnul se k zemi a vtiskl si tvář mezi kolena.
Pak řekl svému mládenci: "Vystup a pohleď směrem k moři."
On vystoupil, pohleděl a řekl: "Nic tam není."
Elijáš pravil: "Opakuj to sedmkrát."
Když to bylo posedmé, řekl: "Hle, z moře vystupuje mráček malý jako lidská dlaň."
Elijáš mu řekl: "Vystup vzhůru a vyřiď Achabovi: »Zapřáhni a jeď dolů, ať tě nestihne déšť!«"
A vtom už k tomu došlo. Nebe se zachmuřilo, vítr přihnal mraky a spustil se silný déšť. Achab dal zapřáhnout a jel do Jizreelu.
Hospodinova ruka byla s Elijášem. Podkasal si bedra a běžel před Achabem, až doběhl do Jizreelu.
Eliášův služebník musel sedmkrát vystoupit nahoru, než na západě uviděl malý obláček. Prorok pak vyzývá krále, aby spěchal domů, protože se přižene pořádná bouře, která po třech letech svlaží vyprahlou půdu.
Déšť přišel. Lidé se mohli těšit, že bude zase úroda a skončí období hladu. Bůh slnil slib, který dal prostřednictvím Elijáše. Král mohl poznat, kdo je skutečný Bůh i to, že Baal i Ašera jsou jen bezcenné sochy, které nemají žádnou skutečnou moc. Vždyť nedokážou ani zapálit oheň na oltáři, který jim postavili jejich vyznavači.
Achab se ale nepoučil. Dál pokračoval ve svém hříšném životě. Skončil stejně špatně, jako špatně žil. Jeho příklad je pro nás varováním. I my můžeme skončit stejně jako Achab. Nebo můžeme poslouchat Boha a pak se jednou v jeho království setkáme s Elijášem, který je jedním z mála lidí, které si Bůh vzal k sobě ještě za jejich života.
