Dnešní příběh nezačíná zrovna příliš pozitivně. Odehrává se v době soudců, což bylo období zhruba 325 let mezi úmrtím Jozua a prvním Izraelským králem Saulem.
Bůh varoval Židy, že jim nebude moci žehnat, pokud ho opustí a začnou sloužit božstvům pohanských národů, které žily okolo nich. Lidé slíbili věrnost, ale skutečnost byla jiná. Samuel o tom napsal v knize Soudců.
Soudců 6,1-6: Synové Izraele se dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích. Proto je Hospodin vydal na sedm let do rukou Midjánců.
Ruka Midjánců na Izraele mocně doléhala. Izraelci si dělali před Midjánci úkryty na horách, v soutěskách, v jeskyních a na nepřístupných vrcholcích. Sotvaže Izrael zasel, přitáhli Midjánci s Amálekem a syny východu a přepadali jej. Položili se proti nim a ničili úrodu země až po cestu do Gázy. Neponechávali v Izraeli k obživě ani ovci ani býka ani osla. Přitáhli vždy se svými stády a stany; přihnali se jako kobylky v takovém množství, že nebylo možno spočítat je ani jejich velbloudy. Přicházeli do země, aby ji ničili.
Izrael byl od Midjánců úplně zbídačen.
I úpěli Izraelci k Hospodinu.
Když už útlak narostl tak, že byl nesnesitelný, lidé si vzpomněli na Boha. Text říká, že úpěli. Přemýšlel jsem nad tímto termínem – úpět. Co to znamená? Vybavila se mi situace, kdy mě bolely zuby a já úpěl. Nedalo se to vydržet.
Bůh opět projevuje své odpuštění a dává svému lidu milost. Povolal mladého muže, který se jmenoval Gedeón. Neměl žádné vojenské ani velitelské znalosti a zkušenosti a přece se skupinou tří set odvážných mužů přepadl nepřátelské vojsko. Přečtěme si, jak to dopadlo:
Soudců 7,22-24: Zatímco tři sta mužů troubilo na polnice, Hospodin obrátil v celém táboře meč jednoho proti druhému; tábor se dal na útěk do Bét-šity směrem k Seréře a k ábelmechólskému břehu naproti Tabatu. Tu byli svoláni Izraelci z Neftalího, Ašera a celého Manasesa, aby Midjánce pronásledovali. Také po celém Efrajimském pohoří rozeslal Gedeón posly s výzvou: "Sestupte dolů proti Midjáncům a obsaďte jordánské vody až k Bét-baře." Všichni Efrajimci byli přivoláni a obsadili jordánské vody až k Bét-baře.
Ani mi nejsme o mnoho lepší než tehdejší Izrael. Také Boha zrazujeme a on nám pak nemůže žehnat, ani nás nemůže naplno chránit. Pokud si ale uvědomíme svou chybu a “úpíme“ k Hospodinu, zachraňuje nás stejně, jako zachránil svůj lid v době Gedeóna.
Využijme dnešní den Hospodinova odpočinku k setkání s ním a k tomu, abychom upevnili a posílili svou důvěru v něj.
