Dnes končí letošní seriál zamyšlení o tom, co říká Bible o radosti. Spousta lidí se domnívá, že štěstí jim přinese získání něčeho, co nemají. Sám s tím mám dost vlastních zkušeností. Od čeho všeho jsem očekával štěstí. A ono skutečně přišlo, ale jen nakrátko. A často moje vynaložená energie byla větší, než to, co jsem díky ní získal.
Pro loučení s touto tématikou jsem vybral slova apoštola Pavla: "Proto i my, ode dne, kdy jsme to uslyšeli, nepřestáváme za vás v modlitbách prosit, abyste plně, se vší moudrostí a duchovním pochopením poznali jeho vůli.
Tak budete svým životem dělat Pánu čest a stále se mu líbit, ve všem ponesete ovoce dobrých skutků, budete růst v poznání Boha, a z moci jeho božské slávy nabudete síly k trpělivosti a radostné vytrvalosti; a budete děkovat Otci, který vás připravil k účasti na dědictví svatých ve světle. On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna." (Koloským 1,9-13)
Setkávám se s křesťany, kteří uvěřili tomu, že když přijmou Ježíše, tak jim ze života odstraní všechny problémy a překážky. Věří, že nikdy neonemocní, bude se jim dařit v podnikání, jejich rodina bude vzkvétat... A když pak přijde nějaký problém, tak se jejich víra zhroutí.
Život křesťana není vždy snadný. To bychom se za sebe vzájemně nemuseli modlit. A také bychom nepotřebovali sílu k trpělivosti a vytrvalosti, o které Píše apoštol Pavel.
Při čtení jeho slov se mi vybavil příběh, který jsem slyšel na semináři "Umění žít se stresem". Lékař se ptal starších lidí, kdo z nich pravidelně běhá. Mezi jinými se přihlásil i osmdesátiletý muž, který řekl, že každé ráno běhá dvě míle. Lékař se ho ptal, co dělá odpoledne. Muž odpověděl: "To dobíhám tu druhou míli."
Občas se snažím vyrazit na Lysou hodu. Potkávám tam lidi, kteří na tuto horu chodí každý den. Jednou jsem potkal muže, který chodí jednou týdně. Pro mne to ale byl hrdina. Proč? Má totiž 87 let a prodělal několik složitých operací. Přesto každý pátek vstane, dojde na vlak a vyrazí na cestu. Za každého počasí. Tyto své výlety hodnotil slovy: "Když pak ve zdraví dorazím domů, je to nádherný pocit."
V mém životě jsem zažil spoustu úžasných zázračných zážitků s Bohem. Díky nim jsem se mohl mnohokrát radovat. Stále více si ale uvědomuji, že tou největší radostí, kterou mi má víra přináší, je každodenní život, ve kterém mi můj Bůh dává sílu "k trpělivosti a radostné vytrvalosti".
Ono totiž není těžké věřit a radovat se, když vše vychází přesně podle mých představ. Daleko těžší je udržování víry a radosti, když ubývají síly, přichází nemoci a nebo dokonce i smrt.
Naše společné setkávání u tématu radosti, kterou nám nabízí Ježíš, chci ukončit slovy apoštol Pavla. Napsal krásné vyznání: "Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš.
Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši." (Filipským 3,12-14)
Tak co, nepřidáme se k Pavlovi? Jen ten, kdo běží dál, zakusí radost, kterou přináší křesťanská trpělivost a vytrvalost.
Těším se, že se spolu jednou všichni setkáme v Božím království a pak si budeme vyprávět o radosti, kterou nám přinesl život s Ježíšem.
