Jsem původním povoláním technik a tak se často snažím ve všem hledat logiku. Jenže, vše nemá logiku. Můj táta mi kdysi říkal, že "srdce má rozum, kterému rozum nerozumí". Myslím, že je to veliká moudrost.
Pro dnešní zamyšlení o radosti jsem vybral text, ve kterém o radosti není ani zmínka. Přesto si myslím, že o ní hovoří: "Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy.
Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo." (Genesis 2,1-3)
Bůh dokončil vše, co bylo potřeba k životu na naší planetě. A pak dělá něco, pro co nemám logické vysvětlení – odděluje jeden den, aby odpočinul, jak říká překlad Bible kralické. Přitom víme, že Bůh odpočívat nemusí.
Navíc, v té době byl ještě člověk bezhříšný, měl přístup ke stromu života, jehož ovoce bylo dokonalým zdrojem životní energie, takže ani člověk nemusel jeden den odpočívat, aby zahnal únavu. Na regeneraci by mu stačil spánek.
Proč Bůh odděluje sobotu? Co tím zamýšlí. Vždy docházím k závěru, že odpověď nenajdu v logice. Z dalších biblických textů je zřejmé, že Bůh tento den nabízí jako čas, kdy se chce se mnou radovat z mých úspěchů a kdy mne chce učit, že největší radostí života je společenství – s mými blízkými a s Bohem.
Vzpomínám, jak jsem se jako kluk těšíval na den, kdy měl někdo z naší rodiny narozeniny. Maminka nachystala něco dobrého, upekla buchty... Ale nejvíc jsem se těšil, že doma bude i táta. Jako kazatel měl na starosti sbory (farnosti), které byly celkem daleko od našeho bydliště a tak vždy v pátek ráno odjížděl a vracel se ve čtvrtek večer. Výjimky byly, když jsme slavili narozeniny. To vždy udělal vše pro to, aby je mohl oslavit s námi.
Bůh pro mou radost udělal maximum. Dává mi vše potřebné k životu a navíc si speciálně pro mne vyhradil celý jeden den. Vládce vesmíru si dokáže oddělit celý jeden den jen pro mne. Není to důvod k radosti? Dokážu si stejný den oddělit i já pro něj? Pokud ne, připravuji se o tu největší radost, jakou mohu v životě zažít. Vlastně ji mohu prožívat pravidelně. Stačí se jen zastavit a prožít sedmý den s tím, kdo mi dal život i vše, co v něm mám.
