Prostě maminka…

Když se mluví o vojně, většinou je to mužská záležitost. A přitom zapomínáme, že  spoustě  z nás,  kteří jsme vojnou  prošli,  pomáhala  ty měsíce  “pakárny“  a vymývání mozků přežít maminka.

První týdny života v kasárnách, kdy nebyly žádné vycházky, mi pomohly docenit cenu rodinného zázemí, které jsem před tím bral jako něco samozřejmého. Stále víc jsem se těšil na to, až konečně dostanu opušťák a vyrazím domů. Vyšlo to až začátkem ledna. Po pár měsících za zdmi kasáren se konečně podívám domů.

V ty dny, kdy někdo odjížděl na opušťák, velitel roty s oblibou protahoval čtení odpoledního rozkazu. Záviděl nám. Věděl, že když nestihneme vlak v pět, dalším už to nemá smysl. Tak to bylo i ten čtvrtek.
Po skončení rozkazu jsem se rychle převlékl do vycházkové uniformy a utíkal na vlak. Byla zima, a tak to cestou klouzalo.  Motorák  do Plané jsem stihnul  jen díky tomu,  že  jsem  to vzal “bránou borců“,  jak jsme v  Tachově  říkali  velké  díře  v plotě,  kterou  rádi využívali  i  důstojníci,  když zaspali.  A  také  díky  tomu, že výpravčí na nádraží motorák o páté ve čtvrtek a v pátek vždy chvíli zdržel.

Po desetihodinové noční cestě vlakem do Gottwaldova jsem najednou z trolejbusu uviděl světlo nad vchodovými dveřmi do domku, kde jsme bydleli. Že by naši zapomněli večer zhasnout?
Když jsem přicházel ke dveřím a chystal se zazvonit, dveře se najednou otevřely. Máma už na mne čekala. Bylo půl čtvrté ráno. Díky zpoždění vlaku jsem přijel o dvě hodiny později.
To ale nebylo vše.  V hrníčku  na stole  jsem měl  připraveno teplé mléko  a  chleba s máslem a medem.  Chtěl jsem si  před jídlem umýt ruce  a  při tom jsem zjistil,  že v koupelně  je připravena  vana teplé vody. Po jídle a koupeli jsem ještě v posteli našel dva termofóry, díky kterým byla příjemně vyhřátá.
A zatímco já v klidu rychle usnul,  máma ještě nachystala snídani  pro tátu a sourozence,  předvařila oběd a pak šla do práce.

Maminka nikdy nebyla zvyklá hovořit o lásce. Ona lásku k nám prožívala a dávala nám ji najevo v našem každodenním životě. Za týden s ní oslavíme její 78. narozeniny. Doufám, že ji tato malá vzpomínka na její velkou lásku udělá radost.

Prostě moje maminka.

Autor: Vlastík Fürst | čtvrtek 24.6.2010 8:20 | karma článku: 31,85 | přečteno: 1616x
  • Další články autora

Vlastík Fürst

Máš ho malýho

26.4.2024 v 17:38 | Karma: 22,86

Vlastík Fürst

Diskuze dospělých

21.4.2024 v 12:41 | Karma: 23,87

Vlastík Fürst

Zvláštní závislost

19.4.2024 v 13:03 | Karma: 19,59