Tenhle téma mne napadlo už někdy v únoru, když jsem u silnice poprvé uviděl velký billboard a na něm retuší hodně vyspravenou fotografii Jiřího Paroubka s nápisem: “Bojuji za 13.důchody!“ Situace v Řecku je důvodem, proč bychom sliby předsedy ČSSD neměli brát na lehkou váhu.
Blíží se volby a politici soutěží, kdo dokáže naslibovat nejvíc. Podle Jiřího Paroubka, který této disciplíně bezpečně kraluje, nám nehrozí řecký osud. Ekonomové ale hovoří jinak. Pokud nezačneme ještě letos s reformou veřejných financí, ocitneme se během pěti v jedné společnosti s Řeckem.
Nedávno jsem v novinách četl rozhovor s archeologem, který vyprávěl o tom, jak ve středověku kvetl v Čechách trh s otroky. A vlastně nejen v Čechách, ale v celé Evropě. Když někdo udělal dluhy, které neměl šanci splatit, stal se z něj otrok toho, kdo zaplatil nejvíc. Většinou to byl kupec, který s tímto “zbožím“ vyrazil na jih Evropy, kde mohl získat i stoprocentní zisk.
U nás dnes zadlužení padá nejvíc na vrub levice, konkrétně ČSSD v čele s Jiřím Paroubkem. V USA zase nejštědřeji rozdává pravice. Otec a syn Bushovi zatnuli během svých vlád do amerického rozpočtu pořádnou sekeru. Z toho je zřejmé, že pravolevé vidění světa u tohoto problému nefunguje.
Dluh našeho státu narůstá a my při dnešní globalizaci ani nevíme, komu vlastně dlužíme. Kdo jednou přijde vymáhat dluh a co za něj bude chtít?
Podle jedněch jsou našimi věřiteli Židé, nejlepší obchodníci na naší planetě. Podle jiných je to Vatikán, který si za své poklady připravuje půjčkami půdu k tomu, aby mohl znovu vládnout světu, jako tomu bylo ve středověku. Další teorie hovoří o Číně, která už ekonomicky ovládá značnou část Afriky a střed Evropy by se jí také líbil. Nebo to jsou arabští ropní šejci?
Letos máme možnost při volbách něco změnit. Můžeme vzít moc stranám, které rády rozdávají z cizího. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že volba nové strany nemusí skončit jako ztracený hlas.
Státní bankrot není jen strašák proti Paroubkovi. Důkazem je současné Řecko. Nedivme se proto mladým, že mají strach. Včera jsem se konečně podíval na klip Mádla a Issové. Ne vše je v něm zrovna nejšťastnější. Ale dal bych jim karmu za odvahu udělat něco pro změnu. Naše země je plná kecalů, kteří jsou silní jen do té chvíle, kdy mají něco podepsat. Mádl s Issovou udělali to, co umí. Vyjádřili obavy i svůj názor a ještě se pod to podepsali.
Bez ohledu na věk můžeme na tuto situaci odpovědět tím, že ve volbách nedáme hlas politikům, kteří jsou ochotni pro pět let na politickém výsluní upsat svou duši ďáblu a klidně prodají své vnuky i celou republiku třeba Marťanům.
Při mé práci se pohybuji i mezi důchodci. Těší mne, že většina z těch mých seniorů na “lep“ 13.důchodu neskočila. I bez klipu Mádla s Issovou nebo internetu a tohoto blogu. Z vlastní zkušenosti dobře vědí, že “sliby se slibují a blázni se radují!“ A za blázny už být nechtějí.
To je dobře pro ně i pro nás.
Omlouvám se všem, kdo chtějí diskutovat, že to nejde, jako v jiné dny. Chyba není na mé straně.
Snad to admini brzo spraví.
