Pak vyšel a spatřil celníka jménem Levi, jak sedí v celnici, a řekl mu: „Pojď za mnou.“ Levi nechal všechno, vstal a šel za ním. (Lukáš 5,27+28)
Celníky tehdy neměl nikdo rád. Lidé je považovali za zloděje a kolaboranty. Když Ježíš procházel clem, všímal si, jak se lidé na Leviho dívali. Viděl v jejich tvářích pohrdání i nepřátelství.
Ježíš věděl, jaká bude rekce lidí. Bylo mu jasné, že zvláště farizeové a znalci zákona budou mít další argument pro své rozhodnutí odmítnout ho jako Mesiáše. Přesto se na chvíli zastavuje a vyzývá Leviho, aby se stal jedním z jeho žáků.
Lukáš píše, že „Levi nechal všeho, vstal a šel za Ježíšem“. Něco podobného jsme už četli o Petrovi a dalších rybářích, kteří také přijali Ježíšovo pozvání.
Je tu ale jeden velký rozdíl. Lévi neviděl plné lodě, jako Petr a jeho přátelé. Neviděl žádný zázrak, nebyl svědkem moci, která tak fascinovala zástupy. Přesto vstal, opustil své výnosné místo a šel za Ježíšem.
Při čtení tohoto příběhu si kladu otázku: „Proč Levi vstal a šel, zatímco většina židovských duchovních od Ježíše odešla?“ Levi měl jako celník postaráno až do smrti o dobrý příjem. V porovnání s většinou lidí v zástupu byl boháč. Jeho reakce na Ježíšovo povolání svědčí o tom, že peníze už pro něj nebyly tak důležité. Toužil po něčem, co by jeho životu dalo lepší smysl života než jen hromadit. Když se potkal s Ježíšem, ucítil příležitost na změnu, po které toužil. Proto vstal a šel.
Ježíš i dnes nabízí šanci na změnu životního směřování. Na jeho pozvání ale kladně zareaguje jen ten, kdo o ni stojí.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
