Díky tomu, že mám věřící rodiče, jsem už jako dítě slýchal vyprávění o misionářích, kteří v dalekých zemích seznamovali lidi s Ježíšovým příběhem. V mých dětských očích to byli ještě větší hrdinové, než partyzáni, o kterých se tehdy také hodně mluvilo.
Tyhle příběhy ovlivnily mé vnímání světa i sama sebe. Myslel jsem si, že cena člověka stoupá s velikostí jeho činů. Tato myšlenka dlouho ovlivňovala i mou víru. Věřil jsem, že i v očích mého Boha má úspěšný misionář větší cenu, než malý kluk.
Dnes to vidím jinak. Vím, že Bůh miluje stejně všechny lidi. Všichni pro něho máme stejnou cenu. Ježíš by byl ochotný zemřít za kohokoliv z nás.
Nedávno jsem zase po delší době začal číst knihu žalmů. Hned v tom prvním jsem objevil myšlenku, které jsem si dříve nevšiml: "Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, 2nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. 3Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.
6Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby..." (Žalm 1,1-3+6)
David nejdříve z vlastní zkušenosti tvrdí, že pokud chceme být blahoslavení – šťastní, pak bychom se měli vyvarovat svévolných poradců, kteří nemají žádnou morálku a jde jim jen o jejich prospěch. Takoví lidé nás odepíšou v okamžiku, kdy zjistí, že už jim nejsme užiteční. Dále bychom podle autora tohoto žalmu neměli v touze po úspěchu pošilhávat po nepoctivých praktikách k jeho dosažení. A nakonec radí, abychom se velkým obloukem vyhnuli lidem, kteří mají zalíbení v zesměšňování druhých.
Pokud si necháme poradit, bude nám blaze, budeme šťastní. Navíc budeme přirovnáni k ovocnému stromu, který "dává ovoce v pravý čas". A právě toto konstatování mne zaujalo. Strom, o kterém David píše, nemá úrodu po celý život, každý den. Má ji tehdy, když je podle jeho Stvořitele ten pravý čas.
Tato Davidova slova mne velice potěšila. Mám na zahradě několik ovocných stromů. První ovoce, které dozrává, jsou třešně. Po nich jsou na řadě meruňky a švestky. No, a na konec pak dozrávají jablka. Vlastně ne. S prvními mrazíky sklízíme kiwi.
Na zahradě mám dva druhy jablek a dva druhy kiwi. Jedna jabloň rodí každý rok a druhá si vždy udělá roční dovolenou. U kiwi jsem zase musel dlouho čekat na první úrodu. Po pěti letech začalo plodit to, které má plody podobající se angreštu. Druhé kiwi, na kterém by měly růst velké plody, ještě nerodí. Už jsem ho chtěl vykopat, ale dověděl jsem se, že plodí nejdříve po desíti letech. Tak ještě počkám.
Při čtení prvního žalmu se mi vybavil text z knihy Zjevení: "Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy." (Zjevení 22,2) Stromu, který plodí neustále, se dočkám až v Božím nebeském království.
Pane, už se netrápím tím, že zrovna teď nenesu ovoce. Vím, že až přijde čas mé úrody, nezklamu. Ne, že bych byl tak dobrý, ale jsem strom, který roste u tekoucí vody a stará se o mne ten nejlepší sadař, který ví, co potřebuji. Děkuji Ti, Pane, že ses stal mým sadařem.
