Před pár lety jsem mohl vyzkoušet dalekohled pro noční vidění. Byla tma, že jsem neviděl na krok. Pak jsem si nasadil ty zvláštní brýle a najednou jsem viděl stromy, potok i kameny na jeho břehu.
Na tuto příhodu jsem si vzpomněl při čtení příběhu o Elíšovi a jeho mladém sluhovi. Odehrála se v době, kdy Aramejský král zjistil, že Izraelci vědí o všech jeho vojenských plánech hned po každé válečné poradě jeho generálů.
Nejdříve si myslel, že má mezi svými veliteli zrádce. Pravda byla jiná. Byl to Hospodin, kdo prostřednictvím svého proroka Elíši sděloval i ty nejtajnější vojenské plány Aramejců Izraelskému králi. Když se to Aramejský král dověděl, poslal své zvědy, aby zjistili, kde prorok bydlí. Ve 2. knize Královské o tom můžeme číst: Poslal tam koně a vozy a silný oddíl vojska. Přitáhli v noci a oblehli město.
Za časného jitra vstal sluha muže Božího, vyšel ven, a hle, vojsko s koni a vozy obkličovalo město. Mládenec Elíšovi řekl: "Běda, můj pane, co teď budeme dělat?"
Odvětil: "Neboj se, protože s námi je jich víc než s nimi."
Potom se Elíša modlil: "Hospodine, otevři mu prosím oči, aby viděl!"
Tu Hospodin otevřel mládenci oči a on uviděl horu plnou koní a ohnivých vozů okolo Elíši.
Když se k němu Aramejci začali stahovat, modlil se Elíša k Hospodinu: "Raň tento pronárod zaslepeností!"
I ranil je zaslepeností podle Elíšova slova. (2. Královská 6,14-18)
Elíšův sluha se právem bál. Z lidského hlediska byli ztraceni. Elíša to viděl jinak. Měl totiž na svých očích zvláštní "brýle". Brýle ne pro noční vidění, ale pro vidění toho, co je skryto očím obyčejných smrtelníků. Díky této schopnosti, kterou mu dal Hospodin, viděl prorok ještě jedno vojsko.
Teď prosil Boha, aby stejnou schopnost propůjčil i jeho sluhovi. Když mladík v prorokových službách prohlédl, uviděl něco, o čem neměl nejmenší tušení. Najednou viděl nebeské anděly, kteří chránili jeho pána a přestal se bát.
Zvláštním paradoxem tohoto příběhu je skutečnost, že prorok o chvíli později prosí Boha, aby u aramejských vojáků udělal opak. Potřeboval, aby na krátkou dobu byli "raněni slepotou". Díky tomu je pak mohl zavést do hlavního města a tam pro ně nachystat hostinu a pak je poslat domů se vzkazem, aby jejich král dal Izraeli pokoj, pokud nechce špatně dopadnout. Aramejský král Elíšu skutečně poslechl a Izrael pak mohl žít pár dalších let v míru.
Tento příběh mi kdysi pomohl pochopit jiný biblický text: "Hospodinův anděl se položí táborem kolem těch, kteří se bojí Boha, a bude je bránit. Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu." (Žalm 34,8+9)
Příběh Elíšova sluhy a tato Davidova slova mi už v životě mnohokrát pomohla. Pochopil jsem, že i dnes jsou situace, kdy nám Bůh posílá svého anděla, aby nás chránil. V takových chvílích prosím: "Bože, otevři mi oči, abych viděl tvou pomoc!"
