V mnoha zemích, kde vládně islám, přináší i dnes přijetí křesťanství téměř jistou smrt. Přesto tuto životní cestu volí každý rok desítky tisíc lidí. Jak je to možné? Co je k tomu vede?
Šťastní jsou ti, kteří mají těžkosti proto, že poslouchají Boha. Jim se otevírá Boží svět. (Matouš 5,11 SnC)
Ježíš se v kázání nevyhýbá ani tomuto smutnému osudu mnoha milionů křesťanů, kteří byli ochotni v posledních dvou tisíciletích pro svou víru obětovat dokonce i život. Navzdory těžkostem a ztrátám jim to ale podle Ježíše přináší štěstí. To lze jen stěží pochopit.
V Ježíšových slovech je naznačeno něco zvláštního. Člověku, který trpí, protože „poslouchá Boha“ víc než světské autority, se otevírá „Boží svět“. Něco podobného zažil Štěpán, první mučedník, krátce předtím, než ho usmrtily kameny rozzuřených Židů. Svým katům říká: "Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží." (Skutky 7,56) A pak, přestože ho trefují kameny vrahů, ještě dodá: "Pane, odpusť jim tento hřích!" (Skutky 7,60) Hned nato umírá.
Mám rád spirituály, písně otroků, kteří na tomto světě neměli žádnou budoucnost. Byli jen kusem v inventáři. Možná i proto spatřili to, co jejich páni vidět nemohli – otevřené okno do vesmíru. Podobně jako Štěpán i oni uviděli otevřené nebe. Nebyli sobci a tak se o to s námi podělili v úžasných písních. Jejich poslech ten nádherný pohled zprostředkovává i nám.
Bože, žiju ve společnosti, kde se zatím nemusím bát, že budu trpět pro víru. Dej mi odvahu Tě poslouchat, i když se to změní.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Pokoj s lidmi i sám se sebou ...
