Skauty mám ve své mysli spojené s "foglarovkami", které jsem jako kluk poprvé četl u mého strýce. Měl celou skříň plnou zakázaných knížek. Tehdy jsem snil, že jednou také budu skaut. Ten sen se mi sice nikdy nesplnil, ale Jestřábovy knížky ovlivnily můj další život.
V úterý jsem se opět vydal na Lysou horu. Musel jsem si obvázat kotník, který jsem si před pár dny cestou z Lysé zvrtnul a tak jsem měl trochu obavy, jak to zvládnu. Bylo krásné počasí, po ránu ještě příjemný chládek a tak jsem v pohodě vyšel až nahoru.
Cestou zpět jsem potkával starší turisty. V polovině cesty mne tři starší ženy prosily, abych se cestou dolů podíval po kolegyni, které utekly. Říkaly, že má osmdesát roků a šla tak pomalu, že se jim ztratila.
O deset minut později jsem ji potkal. Pomalým krokem stoupala po úzké pěšince. Pozdravil jsem ji a pak jsme se dali do řeči. Nejdřív jsem si říkal, že ji nabídnu, aby šla se mnou dolů. Jenže, pak jsem zjistil, že se bez mé pomoci obejde.
Ptal jsem se, zda má s sebou dost pití: "Jistě, jsem skautka!" odpověděla hrdě a já v té chvíli pochopil, že v malém batůžku má určitě nejen "kápézetku" (krabičku poslední záchrany), ale i další potřebné věci na takovou túru.
Chvíli jsme si povídali. Zjistil jsem, že je z Čech a v Beskydách nikdy nebyla. Sama vychovala tři děti a s těmi se toulala po českých horách. Když se jí teď naskytla možnost jet na týden do Beskyd, ráda ji využila, protože se těšila i na to, jak pokoří Lysou horu.
Ubezpečila mne, že je v pohodě. Jen má trochu problém s dechem a tak musí jít pomaleji. Rozloučili jsme se a já pokračoval v cestě domů. Vzpomněl jsem si na loňskou příhodu. Cestou z Lysé jsme trhali borůvky. Okolo procházel starý pán, kterého zrovna předbíhala mladá dívka. Pozdravila ho a pak se zeptala, kolik má roků. Odpověděl, že devadesát dva. "A nebojíte se jít sám?" ptala se ho. "Ale já tu nejsem sám. Kousek přede mnou jde mladší kamarád. Tomu je teprve osmdesát šest."
Občas se mi zdá, že mládí už je pryč a tak mne čekají jen trampoty, které s sebou přináší stáří. Je zvláštní, jak mne setkání s takovými "skauty" povzbudí a potěší. Je fajn, že okolo nás žijí tihle mladí staříci. Protože pak i po padesátce můžeme mít pocit, že ještě dlouho můžeme být v těch nejlepších létech
