Poslední dobou jsme si s manželkou oblíbili noční procházky městem. Někdy na ně vyrážíme v době, kdy normálně chodíme spát. Má to své zvláštní kouzlo.
Ono to vše vzniklo jako z nouze ctnost. Máme rozdílnou pracovní dobu a tak se nám jen zřídka stane, že máme hodinu společného času v době, kdy je venku ještě světlo.
Jednou v sobotu večer jsem se manželky zeptal, zda nechce jít na procházku. Bylo skoro jedenáct hodin. Byla pro a tak jsme se domů vrátili skoro o půlnoci. Jelikož zrovna nebyl smog, mohli jsme pozorovat krásné hvězdy a na cestu nám svítil měsíc, který byl zrovna v úplňku.
Jindy jsme zase kousek od hlavní cesty pozorovali laň se dvěmi mláďaty, jak kousek od oplocené zahrádky spásají opadaná jablka. Dostali jsme se k nim na nějakých padesát metrů. Pak nás zavětřili a s ladností sobě vlastní zmizeli v lesíku, který v těch místech lemuje řeku Morávku.
Musím přiznat, že noční procházky městem mají i své stinné stránky. Mohou za to někteří pejskaři, kteří nechají svého mazlíčka, aby udělal hromádku, někdy i kilovou, přímo na chodníku. Šlápnout na takové psí lejno, přikryté spadaným listím, není vůbec příjemné.
Naposledy jsem se po noční procházce ráno probudil o půl deváté. Příjemně odpočinutý a s chutí do dalšího dne.
Dám-li dohromady všechna pro a proti, docházím k závěru, že procházka nočním městem a jeho nejbližším okolím stojí určitě zato. Zkuste to, pokud zrovna do něčeho nešlápnete, určitě nebudete litovat.
