Samsona si Bůh vybral ještě před jeho narozením. Měl se stát soudcem a dlouhou dobu se zdálo, že je vše v nejlepším pořádku.
Samson sestoupil do Timnaty a spatřil v Timnatě ženu z pelištejských dcer. Když se vrátil, sdělil svému otci a matce: "V Timnatě jsem spatřil ženu z pelištejských dcer. Nuže, vezměte mi ji za ženu!" (Soudců 14.1)
Setkání s mladou pohankou obrátilo život tohoto Božího muže naruby. Teprve v této situaci začali rodiče chápat, proč anděl o jejich synovi prohlásil, že „začne vysvobozovat Izraelce z rukou Pelištejců.“ Samson nakonec dosáhl svého. Pelištejka se stala jeho manželkou. Dlouho se ale neradoval. Její otec ji nakonec dal jinému...
Dnes se můžeme jen domýšlet, co vše by Samson dokázal, kdyby nedošlo k osudovému setkání. Smutné je, že Samson se z této zkušenosti nepoučil. Tak dlouho vyhledával ženy mimo Izrael, až skončil ve vězení nepřátel. A i když v poslední den svého života zabil více nepřátel než za celý předchozí život, nic to nemění na tom, že nevhodné známosti mu zpackaly život. Vysvobozování Izraelců od Pelištějců už nedokončil.
Když jsme mladí, divíme se rodičům, že se o nás tak přehnaně starají. Vadí nám jejich předpotopní názory. Proč o nás mají takový strach? To nám tak málo věří?
O pár let později se situace obrátí a my se strachujeme o své děti, kterým tentokrát ty naše názory připadají příliš zastaralé. Moc jim přejeme, aby našly svou životní lásku. Současně se ale bojíme, aby nedopadly jako Samson.
Když jsou děti malé, můžeme jim přikázat. Pak můžeme radit. Nakonec se modlíme a doufáme, že se stane zázrak. Prožíváme stejné pocity, jaké měli rodiče, když se v našem mládí modlili za nás.
Modleme se za mladé lidi v naší společnosti, aby s Boží pomocí našli partnera, který je bude provázet až do Božího království.
