Přestože nemám rád násilí, už od dětství se mi líbí zbraně. Začalo to Rybičkou, mým prvním zavíracím nožíkem. Později jsem v muzeích a zámcích obdivoval staré zbraně.
Toto praví ten, který má ostrý dvousečný meč… (Zjevení 2,12)
I v Bibli se setkáváme se zbraněmi. Ty byly symbolem bezpečí. Ten, kdo měl kvalitní zbraň, se mohl bránit, když byl přepaden. Mohl bránit sebe a své blízké.
V dopise křesťanům v Pergamu se Ježíš představuje jako bojovník, který má oboustranný meč. Dalo se jím sekat na jednu i druhou stranu a držet tak protivníka v šachu, ať přišel z kterékoliv strany.
Církev v Pergamu symbolizuje dobu, kdy se z křesťanů, sekty, stává církev podporovaná státem. Přichází do ní další lidé, a mezi nimi i stále více těch, kteří se navenek tváří jako křesťané, ale jejich nitro se dál klaní pohanským božstvům. Kdyby mohli, křesťanství by zničili. Členy křesťanské církve se stávají jen z vypočítavosti.
V této souvislosti můžeme pochopit, proč Ježíš používá právě tuto zbraň. Útoky totiž najednou nepřichází jen zvenčí, ale i zevnitř církve. Ježíš dává křesťanům v tomto období jasně najevo, že ví o tom, co jim hrozí. Zná jejich nepřátele a jednou potrestá jak ty, kteří útočí otevřeně zvenčí, tak i ty, kteří ohrožují církev zbaběle zevnitř. Je totiž dobře vyzbrojen a svou výzbroj navíc i dokonale ovládá.
Pane Ježíši, jsem rád, že mé bezpečí není závislé na tom, jaké zbraně mám a jak je ovládám. Jsem rád, že mne chráníš Ty.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Zvítěžíš!
