Při čtení Pavlova listu do Říma bychom neměli zapomínat, komu ho apoštol píše. Většina křesťanů v Římě pocházela z židovského prostředí. Dobře znali starozákonní Písma i všechny židovské obřady a tradice.
Pavel toho využívá k tomu, aby jim přiblížil, jak bychom měli přistupovat k zákonu: "Což nevíte, bratří - vždyť mluvím k těm, kteří znají zákon - že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ?
Vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu manželovi; když však muž zemře, je zproštěna zákona manželství. Pokud je tedy její muž naživu, bude prohlášena za cizoložnici, oddá-li se jinému muži. Jestliže však manžel zemře, je svobodná od zákona, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži.
Právě tak jste se i vy, bratří moji, stali mrtvými pro zákon skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, a tak nesli ovoce Bohu." (Římanům 7,1-4)
Mnohokrát jsem slyšel, že Ježíš přibil Desatero na kříž. Podle mnoha teologů po Ježíšově smrti už Boží zákon neplatí, protože byl překonán. Myslíte, že by Pavel věnoval problematice zákona tolik prostoru ve svých dopisech, kdyby byl Boží zákon už třicet let přibitý na kříž?
Takže, jak to je, platí ten zákon nebo ne?
Pavel používá zvláštní přirovnání. Na příkladu vdov dokazuje, kde končí platnost zákona. Všimli jste si, jak se Pavel dívá na cizoložství v době, kdy psal dopis do Říma? Je podle něj takové jednání hříchem?
Pokud by Desatero v době vzniku tohoto apoštolova listu neplatilo, těžko by Pavel hovořil o "hříchu cizoložství". Nevěra tehdy nebyla trestným činem. Císaři měli vedle manželek milenky a někteří i milence. Tak proč se nad tím pohoršovat, pokud Ježíšovou smrtí pozbyl Boží zákon platnost?
Pavel tu ale neřeší, zda zákon platí, nebo ne. Tímto příkladem chce ukázat na něco jiného. Představte si, že bydlíte v bytě, který máte pronajatý od radnice vašeho města. Zastupitelstvo vydá vyhlášku, že nájemník, který bude dlužit více, jak pět měsíčních nájmů, bude vystěhován.
Vy ale platíte pravidelně a dokonce máte ještě na účtu odložené prostředky, ze kterých by bylo možné platit nájem dalších dvacet let. Bude vás vyhláška trápit? Budou se o vás zajímat městští úředníci, kteří mají na starosti péči o byty, které jsou v majetku města?
Podobné je to i s Božím zákonem. Pokud vírou přijímáme Ježíšovu oběť jako výkupné za náš hřích, zákon se o nás přestává zajímat. Jsme pro něho mrtví – nezajímavý. Do jeho pozornosti vstupujeme v okamžiku, kdy se snažíme k oběti Pána Ježíše pro jistotu přidat nějaký ten dobrý skutek, nějakou zásluhu. Protože, co kdyby...
Apoštol Pavel napsal: "Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost." (1.list do Korintu 15,54) Chci zůstat mrtvým pro Boží zákon až do okamžiku, kdy mé pomíjitelné tělo obleče nepomíjitelnost a nesmrtelnost. Proto spoléhám na to, že jsem s Kristem na kříži zemřel zlu i hříchu a stal se proto mrtvým a nezajímavým pro Boží zákon.
Mám mnoho důvodů k radosti. Vím ale, že ta největší radost teprve přijde. Těším se na chvíli, až se Ježíš vrátí na naši zemi a splní svůj slib. Těším se na setkání s těmi, kteří už zemřeli a čekají na vzkříšení. Nejvíc se ale těším na chvíli, kdy mne Ježíš sevře ve své náruči a řekne: "Vlastíku, vítej doma!"
