„A které mamince mám ten dárek dát? První, druhé nebo třetí?“ Tuto otázku položila čtyřletá dívenka své učitelce v mateřské školce, když s ostatními vyráběla dáreček ke „Dni matek“.
V šalině to pak paní učitelka vyprávěla kamarádce i s vysvětlením. Rodiče holčičky se rozvedli. Táta si našel novou partnerku a chtěl, aby jí jeho dcera říkala maminko. Aby to bylo trochu složitější, její skutečná máma si našla partnerku a po své dceři chtěla, aby i ji považovala za svou matku. Chudák malá v tom měla pěkný zmatek.
Je velice pravděpodobné, že v podobné situaci vyrůstá stále více dětí. V roce 1989 bylo 95,1 % rodiček vdaných, v roce 2001 to bylo 76,5 % a v roce 2014 už jen 53,3 %.
Měl jsem to štěstí, že jsem vyrůstal době, kdy většina dětí měla jen jednu maminku a jednoho tatínka. Bylo to tehdy normální, protože našim rodičům byly za vzor dávány rodiny, ve kterých se na výchově podílel otec i matka. I nás tehdy ve škole učili, že až jednou dospějeme, staneme se rodiči – maminkou nebo tatínkem.
Dnes je Den matek a já jsem rád, že se stále mohu radovat z toho, že mám mámu. Tu jednu, která mne spolu s tátou vychovávala, seděla u mé postýlky, když jsem byl nemocný, dokázala mi pofoukat „bebínko“, uměla i z mála vykouzlit úžasné dobroty a když to bylo třeba, dokázala mi svou lásku vyjádřit klidně i pohlavkem... Jsem rád, že ji mám. Vím, že na mne každý den myslí a denně se za mne modlí. Škoda, že už u toho není táta.
Dnes je Den matek a já jsem rád, že i moje milá má stále svou maminku, které mohu děkovat za svou manželku.
Dnes je Den matek a já jsem rád, že mohu poděkování poslat i ženě, která je maminkou manželky mého syna.
Dnes je Den matek ... byl by to dlouhý seznam.
Maminka si zaslouží naši vděčnost a lásku. Dala nám život - bez ní bychom se nikdy nenarodili. Pokud tu svou máte poblíž, obejměte ji, pořádně postiskejte, dejte kytičku a k ní i něco dobrého. Pokud ji po ruce nemáte, vezměte mobil a řekněte jí, jak moc ji milujete a jak jste rádi, že ji máte.
Dnes je podle kalendáře Den matek. Pokud chceme, můžeme ho slavit klidně celý rok. A pak zase tak dlouho, dokud tu svou mámu máme. Nezapomínejme, nebude tu navždy.
