Podle lidové moudrosti, "když se dva perou, třetí se směje". Islamizace Evropy, které se většina evropských i českých politiků ještě nedávno smála, je dnes reálnou hrozbou. Budou se nakonec díky naší rozhádanosti smát muslimové?
Na nebezpečí hrozící ze strany islámu u nás jako jeden z prvních upozorňoval Lukáš Lhoťan, Čech, který přijal islám, ale později pochopil, že to byl jeho životní omyl. Po odchodu z brněnské muslimské komunity upozorňoval na nebezpečné dění v brněnské mešitě. Od islámu přešel ke křesťanství, konkrétně ke katolické církvi. Stál u zrodu iniciativy "Islám v ČR nechceme", ale časem ji opustil, protože si přestal rozumět s ostatními zakladateli tohoto hnutí.
Dalším známým bojovníkem proti islamizaci naší země je docent Martin Konvička. Na rozdíl od křesťana Lhoťana se netají svým ateismem a poslední dobou má stále více lidí dokonce dojem, že křesťanství považuje za stejnou hrozbu, jako samotný islám.
Žijeme v zemi, kde máme svobodu vyznání. Můžeme svobodně věřit a stejně tak i svobodně nevěřit. Z islámských zemí se k nám hrne armáda muslimů, která má v plánu tuto svobodu zrušit hned, jak jich bude víc než těch, kteří si uvědomují, co přinese právo šaría.
S rostoucím počtem muslimských imigrantů vzrůstá i odpor proti jejich velkorysému přijímání. Čeští odpůrci islamizace ale mají jeden problém navíc. Zdejší ateisté a křesťané vedou žabomyší války, které drolí jejich síly. Pokud se co nejdřív nedomluví na spolupráci, může jim pak zbytečně vyplýtvaná energie chybět při řešení skutečného problému, kterým je vlna, valící se na Evropu.
Pány Konvičku a Lhoťana jsem použil jako symboly ateistických a křesťanských odpůrců islamizace, kteří mají i své politické ambice. Velikost politika nespočívá jen v jeho znalostech, titulech, známostech či straně, za kterou bojuje. Skutečná velikost se projeví v umění spolupracovat i s lidmi, kteří mohou mít některé hodnoty odlišné.
Přestože se jedná o velice starou moudrost, pravidlo, že "když se dva perou, třetí se směje", platí stále. Pokud se u nás ateisté s křesťany nepřestanou handrkovat, budou těmi smějícími se muslimové. Rozhádaného nepřítele, kterým pro ně my Evropané jsme, převálcují stejně, jako se jim to podařilo v minulosti v mnoha zemích Afriky i Asie.
Když se dva perou, třetí se směje. Pokud se u nás nemají smát muslimové, je třeba, aby si všichni, kdo bojují proti islamizaci sedli ke společnému stolu, uzavřeli zbytečné spory a pak se společně pustili do obrany vlasti i starého kontinentu.
Moudrost našich předků říká: "Rozděl a panuj!" Nezapomínejme na to, že rozdělená země (i Evropa) se silnému nepříteli neubrání. Proto bychom měli co nejdříve, bez ohledu na to, zda jsme křesťané či ateisté, začít místo handrkování se hledat to, co máme společné a co je nám tak drahé, že za to budeme ochotni bojovat společně.
Na podobné téma:
Muslim ženu nebije, muslim ji jen vychováváEvropa - dům bez dveří, pozemek bez plotuZavře Evropa konečně hranice?
