Podle autora první knihy Samuelovy byl Saul nejkrásnější muž v celém Izraeli. Jednoho dne ho otec poslal hledat oslice, které se jim ztratily. Saul se sluhou odchází, aby splnil nesnadný úkol. Několik dnů společně prochází okolní krajinu, ale po oslicích jako by se slehla zem.
V této chvíli mu sluha dává návrh. V blízkém městě sídlí muž Boží. Ten by jim mohl poradit. Saulovi se nápad líbí. Když se setkají s prorokem, dozví se od něj, že oslice se už našly a proto nemusí spěchat. Přijímají pozvání na posvátné návrší, kde ten den probíhají obětní hody. Po hostině sestoupili s prorokem do města, kde spolu na střeše jednoho domu vyprávějí až do rána.
Ráno Samuel prohlásí, že je čas, aby se rozešli. Pošle sluhu napřed a když zůstanou sami, pomaže Saula olejem za krále nad Izraelem. Pak se rozejdou.
Sestupovali k okraji města. Tu řekl Samuel Saulovi: "Řekni mládenci, ať jde před námi."
A když je předešel: "A ty se na chvíli zastav, ohlásím ti Boží slovo."
Samuel vzal nádobku s olejem, vylil mu jej na hlavu, políbil ho a řekl: "Sám Hospodin tě pomazává za vévodu nad svým dědictvím.“ (1.Samuelova 9,27-10,2)
Někdy na počátku něčeho nového musíme nejdřív o něco přijít. Neúspěch v hledáme nás nakonec přivede k Bohu, u kterého hledáme pomoc. A právě tehdy, když stojíme před Bohem s prázdnýma rukama, může nás Bůh připravit na nový úkol. Může nás oddělit pro poslání, které nám chce svěřit.
Dnešní den může být dnem našeho pomazání. Dnem nového poslání. Dnem, kdy se rozhodne o tom, že jednou přijmeme z Božích rukou korunu obyvatel nebeského království. Možná tento den začne tím, že se nám něco ztratí a my to budeme hledat. Nebojme se naše hledání začít u našeho nebeského Otce. On ví, co potřebujeme a dá nám vše, co potřebujeme pro život zde i v jeho království.
