“Když
je ten tvůj Bůh všemohoucí, uměl by stvořit tak těžký kámen, že by ho pak sám
nemohl unést?“ ptal se během jedné diskuze spolužák.
Na tuhle větu si občas vzpomenu. Většinou, když někdo z blízkých trpí a já mu nijak nemohu pomoci.
Nedávno jsem četl průvodní text k výstavě keramických obrazů. Dovolím si citovat alespoň kousek (s dovolením autora Jarka Turka):
“Bůh je mimo čas a prostor. A přesto je Bůh s námi v každé vteřině našeho života. Bůh je s každým z nás v každé vteřině našeho života. Jak to dělá, být tady i „tam“? Po svém, ne po našem. Je Bůh.
A ve skutečnosti – ve SVÉ skutečnosti, žije životy všech lidí, kteří kdy žili. CELÉ životy se vším všudy. Se vší bolestí a se VŠÍM utrpením. Je mimo čas a prostor a proto právě teď, TEĎ s každým z nás prožívá všechno. On nás nepozoruje, on s námi ŽIJE.
Tak jako ví, co dělá každá buňka našeho těla, právě tak zná a žije s námi KAŽDOU vteřinu NAŠEHO utrpení. Prožil miliardy životů svých tak milovaných dětí. Slyšel všechny modlitby.
Ale dal nám svobodu - k dobrému i zlému. A my si vybíráme. Rádi si vybíráme.
A tak teď vidím, že každá bolest někomu náleží, každému náleží ta jeho bolest, ale všechna bolest, bolest každého, náleží Bohu.
Bůh je jediná bytost, která cítí bolest jiné bytosti jako svoji vlastní...“ (celý článek najdete na www.frydek.net - Osvětim (víra po holocaustu))
Tohle rozjímání mne zaujalo a tak jsem ho dal přečíst i manželce. Druhý den ráno mi řekla: “Je to moc pěkné. Jen jsem měla pocit, jako by byl Bůh bezmocný a ne všemohoucí.“
“Bůh je všemohoucí a přece je často bezmocný,“odpověděl jsem jí.
Dlouho jsem nemohl pochopit text, o kterém se říká, že je to zlatý verš Bible. Jeho autorem je apoštol Jan, který napsal: “Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Bible, evangelium podle Jana 3)
Pak přišla chvíle, kdy jsme našeho malého syna nechali v nemocnici a čekali, co bude. Po všech možných vyšetřeních ho lékaři poslali na tomograf. Nové čekání na výsledek. Má nádor na mozku? Zemře, bude žít? Bylo to horší, než když jsem později sám čekal, jak dopadne histologické vyšetření mé tkáně.
Tehdy jsem pochopil, že není větší bolest, než když rodičům umírá dítě a oni pro něj nemohou nic udělat.
Najednou jsem také pochopil, jak moc mne Bůh miluje, když byl ochoten trpět při smrti svého syna, jakoby umíral on sám.
Bůh je všemohoucí. Každému z nás nabízí možnost žít věčně v jeho království. Každému z nás ale současně s touto nabídkou dává svobodu odmítnout. Odmítnout a vybrat si možnost, že smrtí vše skončí jednou pro vždy. V takovém případě je všemohoucí Bůh bezmocný.
Ochránci přírody léta bojují za zákaz používat zvířata k pokusným účelům při vývoji nových léků a vakcín. Také nemám rád zbytečné utrpení. Nejen člověka, ale i zvířat. Pokud ale zvíře zemře a jeho smrt přispěje k objevu nové léčebné metodě, zachraňující lidské životy, pak jeho smrt nebyla zbytečná.
Ježíš zemřel, aby zachránil můj i tvůj život. Je na Tobě, jestli ve Tvém případě splní jeho oběť svůj účel, nebo bude zbytečná. Ty rozhodneš o tom, zda ve Tvém případě bude Bůh všemohoucí a šťastný, nebo bezmocný a trpící.
V jednom ze svých posledních kázání Ježíš prohlásil: “Až přijdu v královském majestátu, v doprovodu všech andělů, zasednu k soudu, kam se dostaví všichni lidé. To bude chvíle konečného rozdělení lidstva. Jako pastýř vybírá ze stáda ty, které si ponechá a které vyřadí, tak i já řeknu svým věrným po pravici: “Pojďte, sám Otec vás zve do království, které je pro vás připraveno od počátku světa... Ti postavení na levici budou odsouzeni na věky, ale ti na pravici budou žít věčně.“ (Bible, evangelium podle Matouše 25)
Kde chceš na Božím soudu skončit Ty?
