Když uvidíte, že Jeruzalém obkličují vojska, tu poznáte, že se přiblížila jeho zkáza. Tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor, kteří jsou v Jeruzalémě, ať z něho odejdou, a kteří jsou po venkově, ať do něho nevcházejí ...
... poněvadž jsou to dny odplaty, v nichž se má naplnit vše, co je psáno. (Lukáš 21,20-22)
Učedníci chtějí vědět, kdy bude zničen Jeruzalém i chrám a kdy podle jejich vnímání nastane konec světa. Ježíš ale tuto otázku nechává stranou a říká jim něco úplně jiného. Nehovoří o tom, kdy to nastane, ale jak mají jednat, než to nastane.
Nemyslím, že by učedníkům bylo v té chvíli jasné, o čem Ježíš mluví. Přesto jeho slova později zaznamenali v evangeliích. Křesťané Ježíšova slova docenili až v době, kdy byl Jeruzalém skutečně obklíčen a Židé v něm umírali hlady. Pak se ale římské vojsko na chvíli stáhlo. Většina Židů oslavovala vítězství. Ti, kdo si pamatovali Ježíšova slova, varovali ostatní, že se vojsko vrátí a město bude zničeno. Dočkali se jen výsměchu, a tak z města odešli a zachránili si tím život.
Ježíšova slova jsou návodem pro všechna pokolení křesťanů. Neříká je proto, aby nás strašil, a už vůbec ne proto, abychom se jimi strašili navzájem. Jeho přáním je, abychom se navzájem povzbuzovali a pomáhali si.
Přesto bychom si Ježíšova slova měli čas od času připomínat. Až uvidíme, že se z jeho prorocké vize něco plní, pomůže nám znalost Bible správně reagovat. Třeba opustit vše co máme, a odejít jinam. Prošly si tím celé generace křesťanů. Není ale třeba utíkat dříve, než nastane situace, v níž si útěkem můžeme zachránit život. Ježíši, díky.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
