Že na to také nevěříte?
No, jenom
aby...
Abych vysvětlil, o co mi jde, musím se vrátit do doby, kdy jsme u nás všichni svorně a radostně budovali socialismus.
Byla to tehdy krásná doba. Ve škole jsme se učili o tom, že brzy přijde komunismus a pak bude na světě konečně spravedlnost. Všichni budeme mít všeho dost, nikdo nebude mít hlad. Každý bude mít kde bydlet, v práci ho nebudou vykořisťovat... Byly to krásné myšlenky a já jim v určitém období svého dětství i věřil.
Pak jsem z tohoto opojení postupně střízlivěl. Až přišel okamžik, kdy jsem, ještě jako dítě v pubertě, myšlenku komunismu definitivně odepsal.
Ve škole jsme v té době probírali evoluční teorii a já dával najevo, že na tuto pohádku nevěřím. Zvláště jeden soudruh učitel často hovořil o tom, že ten, kdo nevěří na teorii pana Darwina je zaostalý a skoro by ani neměl mít právo zabírat druhým životní prostor.
A tak jsem tehdy zjistil, že jsem zaostalý, protože nedokážu věřit tomu, že vše, co vidím okolo sebe, vzniklo náhodou. Jen tak, aniž by v tom byl nějaký řád. Vlastně i ty přírodní zákony vznikly samy od sebe.
V deváté třídě jsem si za peníze z prázdninové brigády v Tuzexu koupil své první rifle. (Kamarádův táta, který se právě vrátil z montáží v Kuvajtu, mi prodal bony.) Když jsem v nich poprvé přišel do školy, všem se líbily.
Spolužák se mne ptal, kde jsem je koupil. A protože to bylo zrovna po hodině, ve které jsme probírali evoluční teorii, odpověděl jsem mu, že nejsou z obchodu. Vyzvídal, chtěl vědět, kde jsem je tedy vzal, ale já stále odolával. Nakonec, po jeho dlouhém naléhání, když už okolo bylo skoro půl třídy, jsem mu s vážnou tváří prozradil, že mi nové rifle narostly na riflovníku, který mi loni dovezl strýček z Ameriky.
Díval se na mne jako na blázna. Po chvíli mu došlo, co jsem tím chtěl říct. Pak se rozvinula dlouhá diskuze, která nám zabrala skoro celou polední přestávku.
Jsem prý zaostalý, protože se spoléhám na svůj rozum a své zkušenosti.
Když se dívám na krásný dům, můj rozum mi říká, že nejdřív někdo narýsoval projekt, pak majitel nakoupil materiál a podle projektu z něho postupně stavěl dílo, které právě obdivuji.
U internetu zase s úctou obdivuji ty, kteří dokázali vymyslet počítač i ty, kteří vytvořili programy, díky nimž můj počítač funguje. Nevěřím na to, že můj software vznikl náhodou při magnetické bouři.
Nedávno jsem sledoval dokument o vzniku lidského života. Obdivoval jsem, že v okamžiku spojení spermie a vajíčka vzniká projekt budoucího človíčka. Je v něm popsána barva našich očí, vlasů a spousta dalších informací.
Jsem prý zaostalý, protože se spoléhám na svůj rozum a své zkušenosti.
Moje zkušenost mi říká, že u všeho kvalitního je nejprve myšlenka a pak teprve výrobek. Projekt a po něm jeho realizace.
Jsem prý zaostalý, protože věřím, že vesmír, náš svět i já sám jsem součástí něčeho většího, co mne přesahuje. A tudíž tu nejsem jen díky náhodě, ale protože mne tu Někdo chtěl mít.
Vědomí, že někde ve vesmíru je bytost, která vytvořila projekt vesmíru, mé Země i života na ní, odpovídá mé zkušenosti a také uspokojuje můj rozum. Bible tuto bytost nazývá Bohem a říká o něm, že mne miluje. Tímto zjištěním jsou příjemně zasaženy i mé emoce.
Podle Bible Boží schopnost plánovat a tvořit trvá i dnes. Proto slavný Izraelský král David v jedné ze svých modliteb může prosit: “Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha. Jen mě neodvrhuj od své tváře...“ (Bible, Žalm 51)
Podle mnoha lidí jsem zaostalý, protože nevěřím, že chaos je víc než myšlenka. Asi už u toho zůstanu. Nebudu kvůli veřejnému mínění přijímat něco, co odporuje mému rozumu i mé zkušenosti.
Že dnes věří více lidí na evoluci než na stvoření? Každý má přece právo na svůj názor. A já tu nejsem od toho, abych posuzoval druhé podle jejich názoru a dával jim nějakou nálepku.
Jo a abych nezapomněl, ty rifle nevyrostly na riflovníku. Musel jsem si na ně vydělat. A abych si je mohl koupit, někdo musel utkat plátno, další ho obarvil, pak to plátno někdo nastříhal a nakonec z něj na výrobní lince ušili kalhoty, na které jsem byl tehdy řádně hrdý.
