„Když se nechce, je to horší, jak když se nemůže“, říká lidová moudrost. Na druhé straně jen chtít ale také nestačí. Někdy je třeba vstát a udělat to, co je třeba.
Řekl Petrovi: „To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou? Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé.“ Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, není-li možné, aby mne tento kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle.“ A když se vrátil, zastihl je opět spící; nemohli oči udržet. (Matouš 26,41-43)
Ježíš učedníky vybízí, aby využili klid v noční zahradě k modlitbě. Jeho žáci ho totiž chvíli před tím ubezpečovali, že s ním zůstanou, i kdyby je to mělo stát život. Teď jejich Mistr potřeboval, aby s ním chvíli bděli, protože na něho doléhaly obavy z toho, co ho čeká.
Všech dvanáct učedníků chtělo svému učiteli dokázat, že ho mají rádi a chtějí mu být oporou. Zlobili se na něj, když jim říkal, že ho zradí. Když jim ale Ježíš dává návod, jak obstát, tak místo bdění spí. Poznávají, že jen chtít nestačí.
Nejsem lepší. Občas dokonce ani nechci. Pomáhají mi pak slova: „Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí.“ (Filipským 2,13) Ze zkušenosti vím, že když se mi do něčeho, co bych měl udělat, nechce a dovolím Bohu, aby mi dodal chuť i sílu, prožívám tu největší radost.
Bože, jak lehké je odsoudit učedníky za to, že usnuli. Sám ale nejsem lepší. Proto jsem rád, že jsi své žáky nezavrhl. Dává mi to odvahu věřit, že i mne dovedeš až do svého království. Díky.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Neprosazuji svou ...
