Ve svém životě jsem už zažil hodně diskuzí o tom, co vše je podmínkou spasení. Lidé uváděli různé argumenty, aby mohli tvrdit, že jsme sice spaseni vírou, ale... Podívejme se dnes na to, jak se projevuje křesťan, který uvěřil ve spásnou moc Ježíšovy oběti na kříži.
Apoštol Petr ve svém prvním dopise křesťanům radí: "Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, 7aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus.
8Ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, 9a tak docházíte cíle víry, spasení duší." (1.Petrův list 1,6-9)
V diskuzích o spasení jsem slyšel mnohé. Spasený člověk prý už nehřeší, nemluví sprostě, nekouří, nepije a nebere drogy, nekrade, není nevěrný svému životnímu partnerovi... Další říkají, že musí mluvit cizími jazyky nebo se na něm musí projevovat přítomnost duchovních darů. Musí také chodit ke zpovědi a na mši a ...
Byl by to ještě dlouhý seznam, podle kterého mnozí lidé hodnotí, zda někdo prožil znovuzrození nebo ho jen předstírá. Petr tu uvádí trochu jiné poznávací znamení – radost a jásání. Podle jiného překladu apoštol píše: "Chvějete se radostí..." (Jeruzalémská Bible)
Už jste se někdy chvěli radostí? Vzpomínám na první polibek s mou ženou, tehdy jsem se chvěl radostí. (Vlastně podobné chvění prožívám až do dneška.) Vzpomínám na zlato našich olympioniků v Naganu, to jsem také jásal. A mohl bych přidat další příklady, kdy mne ovládala radost.
Určitě bych si teď vzpomněl i na "chvění", které mělo spojitost s mou vírou a s Božím královstvím.. Třeba, když jsem křtil svého osmnáctiletého syna. Nebo, když... Ale to bych porušoval něco, čemu katolíci říkají zpovědní tajemství. Často mám radost, když vidím, jak Ježíš mění lidi, se kterými se setkávám.
Občas, když přemýšlím o budoucnosti, prožívám radost z toho, když si znovu uvědomuji, že Ježíš zve do svého království i mne. Moje jistota spasení a věčného života není založena na tom, že jsem si jist sám sebou, ale mám jistotu v mém spasiteli – Ježíši Kristu, který prohlásil: "Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život..." (Jan 3,36)
Radost mi přináší i to, když si uvědomuji, jak mne Ježíš postupně proměňuje. Zatím mám ještě hodně daleko k ideálu. Vím ale, že má proměna je v dobrých rukách. Ježíš to s mou proměnou nevzdá a bude v ní pokračovat tak dlouho, dokud nebudu plně odrážet podobu svého Stvořitele. Pokud to nestihne během mého života na této planetě, určitě své restaurátorské dílo dovede k dokonalosti ve chvíli, kdy mne přijme do svého království.
Pane, děkuji Ti, že se mohu už teď radovat, když přemýšlím o tom, jaké to jednou bude ve Tvém království. Je to sice ještě budoucnost, ale pro mne je to i kus mé přítomnosti, protože věčný život se díky Tvé oběti týká i mne. Mám z toho takovou radost, až se chvěji.
