Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se: „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má nýbrž tvá vůle se staň.“
Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly. Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve. (Lukáš 22,41-44)
Je tmavá noc – velká noc. Ještě větší než ta, kterou připomínají židovské Velikonoce. Ježíš má zemřít na kříži a touto obětí nás vysvobodit z otroctví hříchu a zla. Je to zlomový bod v dějinách padlého člověka. Beznaděj, kterou přinesl na naši planetu ďábel, vymění naděje na věčný život pro každého, kdo o něj stojí. Cenou za tuto svobodu pro nás je Stvořitelova smrt.
Ježíše čeká něco, co Bůh ještě na vlastní kůži nezažil. Má obavy, zda to zvládne. Jeho tělo se vzpírá smrti. Ježíš prosí Otce, aby mu dal odvahu přijmout Boží vůli, protože ta jeho se vzpírá tomu, co má přijít.
Jako odpověď na jeho modlitbu přichází „anděl z nebe“ a dodává mu kuráž. Připomíná mu, co vše je v sázce. Mesiáš má krizi a potřebuje slyšet, že jeho mise nebude zbytečná. Posel z nebe s ním znovu probírá Boží plán na záchranu člověka. Ježíš mu naslouchá, uklidňuje se a když vstane od modlitby, strach je pryč.
Lukáš je lékař a tak si všímá toho, že Ježíši během jeho modlitby stéká po tvářích něco, vypadá jako kapky krve. Tak silný byl stres, který náš Spasitel prožíval. Jeho láska k nám ale byla silnější.
Ďábel tvrdí, že na nás Stvořitel kašle. Příběh z Olivové hory nám vyvrací jeho lež. Ježíš ukázal, jak moc nás Bůh miluje.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
