Tentokrát se podíváme na příběh jednoho podvodníka, který získal své požehnání podfukem. Tedy, tak se to na první pohled může zdát. Pokud znáte biblické příběhy a významy jmen, pak už určitě tušíte, koho mám na mysli.
Ano, je to syn Izáka a Rebeky, maminčin mazlíček Jákob. Byl z dvojčat. Jeho o několik vteřin starší bratr se jmenoval Ezau.
Izákovi bylo čtyřicet let, když si vzal za ženu Rebeku, dceru Aramejce Betúela z Rovin aramských, sestru Aramejce Lábana. Izák prosil Hospodina za svou ženu, protože byla neplodná. Hospodin jeho prosby přijal, a jeho žena Rebeka otěhotněla.
Děti se však začaly v jejím těle strkat. Tu řekla: "Je-li tomu tak, co mě čeká?" A šla se dotázat Hospodina.
Hospodin jí řekl: "Ve tvém životě jsou dva pronárody. Oba národy se rozejdou, jen co z tebe vyjdou. Jeden národ bude zdatnější než druhý, bezpočetný bude sloužit počtem skrovnějšímu."
Potom se naplnily dny, kdy měla rodit. A hle, v jejím životě byla dvojčata. První vyšel celý červenohnědý a chlupatý jako kožíšek; toho pojmenovali Ezau. Potom vyšel jeho bratr a rukou držel Ezaua za patu; ten dostal jméno Jákob.
Při jejich narození bylo Izákovi šedesát let. (Genesis 25,20-26)
Bůh dopředu řekl, že starší a silnější Ezau bude "sloužit" mladšímu a slabšímu Jákobovi. Z Bible víme, že oba bratři byli každý jiný a proto se nikdy neměli moc v lásce. Izák měl raději lovce Ezaua, Rebeka zase jemného a pozorného Jákoba.
Jákob se celý život snažil získat první místo v rodině a tím i požehnání. Proto souhlasil s plánem své matky, jak oklamat téměř slepého otce a získat požehnání, které měl podle tehdejších zvyklostí dostat starší Ezau.
Přistoupil tedy a políbil ho. Když Izák ucítil vůni jeho šatu, požehnal mu slovy: "Hle, vůně mého syna jako vůně pole, jemuž žehná Hospodin. Dej ti Bůh z rosy nebes a ze žírnosti země, i hojnost obilí a moštu. Ať ti slouží lidská pokolení, ať se ti klanějí národy. Budeš panovat nad svými bratry a synové tvé matky se ti budou klanět. Kdo prokleje tebe, bude proklet, kdo žehnat bude tobě, sám bude požehnán." (Genesis 27,27-29)
Krátce nato musel Izák utéct z domova. Dvacet let pak sloužil svému strýci Lábanovi, pro kterého byl levnou a spolehlivou pracovní silou. Nevím, zda si v těch letech Jákob myslel, že mu Bůh žehná. Ale spíš bych o tom pochyboval.
Po dvaceti letech Jákob znovu utíká. Se svými dvěmi ženami a dětmi utíká z kraje, kde měl velký vliv jeho tchán. Když se má setkat s Ezauem, má strach. V noci se modlí a pak došlo ke zvláštnímu a osudovému setkání. Jákob se domníval, že je to nepřítel a tak se s ním pustil do boje.
Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla jitřenka. Když viděl, že Jákoba nepřemůže, poranil mu při zápolení kyčelní kloub, takže se mu vykloubil. Neznámý řekl: "Pusť mě, vzešla jitřenka."
Jákob však odvětil: "Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš."
Otázal se: "Jak se jmenuješ?"
Odpověděl: "Jákob."
Tu řekl: "Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls."
A Jákob ho žádal: "Pověz mi přece své jméno!"
Ale on odvětil: "Proč se ptáš na mé jméno?" A požehnal mu tam.
I pojmenoval Jákob to místo Peníel (to je Tvář Boží), neboť řekl: "Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život." (Genesis 32,25-31)
Před dvaceti lety získal Jákob podvodem otcovské požehnání a pak musel utíkat. Získal sice veliký majetek, ale byl stále štvancem, který nemá domov.
Teď získal poctivě Boží požehnání. Změní se něco?
Potom se Jákob rozhlédl a vidí, že přichází Ezau a s ním čtyři sta mužů.
I rozdělil zvlášť děti Lejiny a Rácheliny a obou otrokyň. Dopředu postavil otrokyně a jejich děti, za ně Leu s jejími dětmi a Ráchel s Josefem dozadu.
Sám se ubíral před nimi a sedmkrát se poklonil až k zemi, než k svému bratrovi přistoupil.
Ezau se k němu rozběhl a objal ho, padl mu kolem krku a políbil ho; oba zaplakali.
Pak se Ezau rozhlédl a spatřil ženy a děti. Tázal se: "Koho to máš s sebou?"
Jákob odvětil: "To jsou děti, jimiž Bůh milostivě obdaroval tvého otroka."
Mezitím přistoupily otrokyně se svými dětmi a poklonily se. Pak přistoupila i Lea a její děti a poklonily se. Naposled přistoupil Josef a Ráchel a poklonili se.
Ezau se otázal: "K čemu je celý ten tábor, s kterým jsem se setkal?"
Odvětil: "Abych získal přízeň svého pána."
Ezau řekl: "Mám dost, bratře. Ponech si, co máš."
Ale Jákob naléhal: "Jestliže jsem získal tvoji přízeň, přijmi prosím ode mne ten dar, vždyť smím vidět tvou tvář, a to je jako bych viděl tvář Boží. Tak přívětivě jsi mě přijal! Přijmi prosím z mého požehnání, co jsem ti přinesl, neboť Bůh se nade mnou smiloval a mám všeho dost."
Tak ho nutil, až Ezau přijal. (Genesis 33,1-11)
Boží požehnání ještě ten den udělalo ze štvance a "bezdomovce" muže, který znovu našel svůj domov. Mohl se vrátit na místa, kde se narodil a vyrůstal. Jákob poznal, že domov je víc než bohatství. Dobrého vztahu s bratrem si vážil víc, než všeho bohatství, které získal za dvacet let poctivé práce.
Z Jákoba se stal Izrael. Z člověka, který se domníval, že vše musí získat úskoky a bojem se stal muž, který poznal, že ještě lepší je, když za něj bojuje Hospodin. Myslím, že je to pravda i dnes. Proto bychom se neměli ostýchat prosit Boha, aby stejně jako Jákobovi, požehnal i nám.
