Nedávno jsem potkal kamarádku, se kterou jsme se nějaký čas neviděli: "Tak co, jak se máš?" Její odpověď mne zarazila: "Hroutí se mi svět. Přišla jsem o práci, zůstala sama, a tak přemýšlím, jestli má život ještě nějaký smysl!"
Někoho možná překvapí další průběh našeho rozhovoru. Nevyprávěl jsem jí o své víře. Nemělo to smysl. Neřekl bych jí nic nového, protože si čas od času přijde poslechnout mé kázání.
"Takže krize středního věku", přemýšlel jsem před ní nahlas. "Navíc jsi bez práce a tak máš spoustu času, abys přemýšlela nad svými problémy." Dívala se na mne a čekala, s čím přijdu.
"Neuvažovala jsi o tom, že bys zašla do Adry a dělala dobrovolníka? Času máš teď dost, a tak bys mohla pomáhat někomu, kdo je na tom ještě hůř, než ty."
Pak jsem vyprávěl o partě dobrovolnic, které u nás ve Frýdku vedou sociální šatník pro lidi bez domova a pro sociálně slabší rodiny. Většina z těch děvčat, co tam pracují, by také mohla naříkat. Také mají své problémy se sháněním práce nebo v rodině. Pravidelná setkávání s bezdomovci ale jejich problémy staví do úplně jiného světla. Najednou se nezdají tak nepřekonatelné a hrozné.
Kamarádka chvíli mlčela, a pak řekla: "Víš, že už jsem o tom přemýšlela? Nevím ale, jestli bych to zvládla. Mysli na mne. Modli se za mne, ať najdu sílu to zkusit."
Dobrovolnictví je jedním ze způsobů, jak můžeme využít volný čas, když čekáme na to, až najdeme nové zaměstnání.
Dobrovolnictví je ideální příležitost pro důchodce, kteří mají pocit, že jsou najednou nějak nadbyteční.
Dobrovolnictví je dobrým tréninkem i pro studenty, kteří chtějí poznat svět i z té stránky, která se v seriálech moc často nevidí.
ADRA, kterou jsem zvolil já, je jedna z mnoha organizací, které zakládají dobrovolnická centra. Pokud máš chuť se zapojit do smysluplné práce, určitě najdeš patru, která tě přijme mezi sebe.
