Hádanka z minulého týdne zní:Která tři židovská města podle Ježíše dopadnou na Božím soudu špatně? Proč?
Matouš 11,20-24: Tehdy počal kárat města, ve kterých se stalo nejvíc jeho mocných skutků, že nečinila pokání: "Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu dály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli oblékli žíněný šat, sypali se popelem a činili pokání. Ale pravím vám: Týru a Sidónu bude lehčeji v den soudu, nežli vám. A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš! Neboť kdyby se byly v Sodomě odehrály takové mocné skutky, jako u vás, stála by podnes. Ale pravím vám: zemi Sodomské bude lehčeji v den soudu, nežli tobě."
Z textu vyplývá, že se jedná o Chorazin, Betsaidu a Kafarnaum. Na Božím soudu dopadnou hůře, než Týr, Sidón a hlavně, Sodoma. To jsou tvrdá slova. Proč Ježíš hovoří tak vyhraněně?
V těchto městech udělal nejvíce zázraků. Více než kde jinde. Když na pohanském území nedaleko Dekapole uzdravil hluchoněmého člověka, pohané chválili židovského Hospodina. Stejné zázraky uzdravení v židovských městech většinou prošly bez zjevného poděkování Bohu za jeho dar uzdravení.
Když nasytil několik tisíc pohanů na území Dekapole, lidé se vraceli domů se srdcem plným vděčnosti. V Bedsaidě to se Bůh poděkování vlastně ani nedočkal. Líbí se mi popis této události v knize Touha věků od E.G Whitteové: Ježíš vystoupil na horu. Tam se kolem něho shromáždil celý zástup. Přinášeli k němu nemocné a chromé. Ježíš je všechny uzdravoval a lidé, přestože byli pohané, oslavovali izraelského Boha.
Zástup se tísnil kolem Spasitele tři dny. V noci spali pod širým nebem. Přes den jej se zájmem poslouchali a tlačili se, aby viděli vše, co dělá.
Po třech dnech jim došlo jídlo. Ježíš je nechtěl propustit hladové a proto učedníkům přikázal, aby jim dali najíst.
Učedníci opět projevili nedostatek víry. U Betsaidy viděli, jak Ježíš požehnal jejich skrovné zásoby jídla a nasytil celý zástup. I nyní tedy měli přinést všechno, co měli a spolehnout se, že Ježíš svou mocí jídlo rozmnoží a hladové zástupy nasytí.
U Betsaidy dal jíst Židům, zde však byli pohané. V srdcích učedníků byly stále ještě zakořeněné židovské předsudky. Odpověděli: "Kde vezmeme na poušti tolik chleba, abychom nasytili celý zástup? (Mat.15,33)
Ale poslechli jej a přinesli vše, co měli – sedm chlebů a dvě ryby. Zástup se nasytil a ještě zbylo sedm košů nalámaných chlebů. Najedly se čtyři tisíce mužů, kromě žen a dětí. Potom je Ježíš propustil a oni odcházeli šťastní a s vděčností v srdci. (strana 257)
Ani dnes se vděčnost vůči Bohu moc nenosí. I křesťané někdy místo "díky Bohu" raději řeknou: "Měl jsem štěstí." A přitom právě vděčnost je vlastnost, která nám pomáhá budovat intimní vztah s Bohem.
Berme si příklad raději z lidí v Dekapoli. Protože vděční lidé jsou i šťastnější a většinou žijí déle.
Dnešní otázka:
Kteří dva chudí byli bohatší než všichni boháči tohoto světa?
