Kdo z nás nechtěl potkat štěstí? Přejeme si, aby se u nás zabydlelo a už zůstalo. Možná pošilháváme po těch slavnějších a tak trochu jim závidíme, i když vlastně není co.
Zástupy se Jana ptaly: "Co jen máme dělat?" On jim odpověděl: "Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak." Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: "Mistře, co máme dělat?" On jim řekl: "Nevymáhejte víc, než máte nařízeno." Tázali se ho i vojáci: "A co máme dělat my?" Řekl jim: "Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem." (Lukáš 3,10-14)
Za Janem Křtitelem, který je v té době nejslavnějším a asi i nejznámějším obyvatelem Judska, přicházejí davy lidí. Káže o pokání – o změně životního stylu – a o novém nalezení živé víry.
Lidé se ho ptají, co mají dělat, aby byli stejně šťastní a spokojení jako on. Odpovídá jim, aby začali tím, že budou poctivě dělat to, co umí. Neoblíbení celníci nemají opustit svou práci, ale mají vybírat jen tolik, kolik mají nařízeno. Podobně i vojáci nemusí ukončit svou kariéru, ale nemají zbytečně páchat násilí, když to není třeba.
Je jedno, jakou práci mám. Pokud ji dělám poctivě, přináší mi to radost a štěstí, protože dělám něco, co má smysl. Tahle spokojenost vykouzlí na mé tváři úsměv a tím se moje radost a štěstí přelévá i na lidi, které potkávám.
Bože, pomoz mi i dnes splnit poctivě vše, co bude třeba. Díky, že mohu dělat to, co mi přináší smysluplný život, radost i štěstí.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Nejdůležitější cesta života ...
