David prožívá období, během kterého má pocit, že ztrácí půdu pod nohama. Cítí se jako člověk topící v bažině. Tak začíná 40. žalm. Volá proto k Bohu a výsledkem jeho modlitby je konstatování "můj krok je opět jistý".
Tím to ale nekončí. Přestože je král, lidé s ním jednají jako s někým, koho si neváží. Bojuje s pocitem méněcennosti (který tak často doprovází naše hříšné jednání). Díky Božímu přiznání znovu objevuje svou hodnotu a zdravé sebevědomí. Jeho sebepojetí vychází z toho, jak s ním jedná jeho Bůh.
David o tom zpívá:
"A tak jsem řekl:
Teď ke mně mluvíš, jako bych byl králem,
kteréhos v Písmu dávno zaslíbil." (Žalm 40,8)
Byl to Bůh, kdo si vybral Davida za krále nad Izraelem. David nemusel svrhnout Saula, který kraloval před ním. I když to několikrát mohl udělat, nikdy se tak nestalo. David nechtěl získat izraelskou korunu za pomocí intrik a násilí. Uvěřil proroku Samuelovi, který mu oznámil, že bude příštím vládcem Izraele.
Cesta na trůn nebyla snadná. Stejně, jako není snadné se na něm udržet. Nepřátel bylo mnoho. Nejen za hranicemi Izraele, ale i mezi jeho obyvateli. David to nemá snadné. Musí poctivě pracovat na budování své autority. Přitom poznává, jakou roli v této snaze hraje poctivost a ochota žít podle Boží vůle:
"Tak, jako on, já tvou jdu plnit vůli,
tvým zákonem mé srdce přetéká." (Žalm 40,9)
Krásné rozhodnutí. Zvláště, když si uvědomíme, kdo tato slova vyslovuje. Král by přece měl prosazovat svou vůli. Jeho slovo by mělo být to poslední.
Z Davidových slov je patrná jeho pokora. Nechce prosazovat své představy, chce kralovat tak, aby se Izrael naučil respektovat Boží přikázání a řády. Proto vyznává:
"Nic z jeho příkazů jsem lidem nezatajil,
jediný z nich jsem, jak víš, nesmlčel.
Tvé řády jsem si neponechal pro sebe,
tvé milosrdenství i pravdu hlásal zástupům." (Žalm 40,10-11)
V těchto slovech je odhaleno jedno nebezpečí, které hrozí všem křesťanům. Tím nebezpečím je selektivní čtení Bible. Čtení, při kterém z ní vyzobávám jen to, co se mi hodí.
Ve Starém Zákoně je popis obřadu, který připravil Hospodin pro Židy při vstupu do zaslíbené země. V Šekemu nechává postavit památník z obrovských kamenných kvádrů a do nich je vytesán opis Mojžíšova zákona. Pak Jozue čte. Když dojde k požehnáním, po každém z nich zazní se všech izraelských úst sborové "Amen". Pak předčítá zlořečenství, která dopadnou na toho, kdo poruší smlouvu s Hospodinem. Po každém z nich se znovu ozývá "Amen".
David seznamuje Židy s požehnáním, které je čeká v době jejich věrnosti zásadám Božího království. Nezatají ani zlořečenství, která na ně dopadnou, pokud se rozhodnou Boží zákon ignorovat. V tom má čisté svědomí. Přesto prosí:
"Také mně dej poznat slitování,
tvá milost i tvá pravda ať mne střeží." (Žalm 40,12)
David dobře ví, že není dokonalý. Uvědomuje si své hříchy i svou nedokonalost. Ví, že udělal vše, čeho byl jako člověk schopen. Nyní se dovolává Božího slitování. Je mu jasné, že bez Boží milosti je ztracen, protože své hříchy nemůže nikdy odčinit. To je důvod, proč tak touží po důkazu Božího odpuštění.
