Říká se: “Člověka poznáš po hlasu, ptáka po peří.“ Už jste někdy přemýšleli o tom, jako poznáte křesťana? Stačí si na krk pověsit křížek, aby se člověk stal křesťanem?
Jako kluk jsem se jednou ve vlaku bavil se sympatickou holkou. Od počasí a písniček, které jsme tehdy poslouchali, jsme se nakonec dostali až k tomu, že jsme oba věřící. Když už jsme měli vystupovat, zeptala se: “A jaké jsi víry? Já jsem křesťanka!“ Odpověděl jsem, že já také a ona byla překvapená. Myslela , že křesťanem může být jen katolík a to já nejsem.
V našem jazyce může být termín křesťan trochu zavádějící. Jak to myslím? Vychází se slovního základu křest. Křesťanem by tak měl být člověk, který je pokřtěn. Správně bychom ale měli křesťany v našem jazyce nazývat “kristovci“. To je přesnější, protože křesťanem se stává člověk, který uvěřil v Ježíše Krista.
K přemýšlení nad tím, jak poznám křesťana, mne přivedly diskusní příspěvky některých lidí, kteří na blogu “bojují za svou víru“. A někdy i velice nevybíravě. Často pak křesťanství spíš škodí, než pomáhají.
Jak tedy poznám křesťana?
Křesťan je člověk, který považuje Krista za svého pána. Proto by měl jednat tak, jak jednal Ježíš, jehož život popisují čtyři evangelisté - Matouš, Marek, Lukáš a Jan.
Před pár lety jsem si na své auto nalepil malou samolepku s rybičkou – symbolem křesťanství. Po pár týdnech jsem ji ale raději sundal. Zjistil jsem, že se za volantem vždy nechovám jako křesťan a nechtěl jsem křesťanům dělat ostudu. Pochopil jsem, že křížek na krku nebo rybička na autě z člověka křesťana neudělá.
Nedávno mi syn nalepil dvě malé rybičky na můj počítač. Bylo to mé přání. Jedna je červená a druhá šedá. Mají mi připomínat, abych svůj notebook používal správným způsobem.
Jak už jsem se zmínil, k tomuto zamyšlení mne přivedly příspěvky některých křesťanů v diskuzích na iDNES.cz. Přiznávám, že při čtení některých blogů mi také stoupá tlak. Snižovat mi ho pomáhá Ježíš, který na naši křesťanskou adresu řekl: “Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.“ (Bible, Matouš 5)
Myslím, že každý člověk, který se hlásí ke křesťanství, by si měl čas od času položit otázku: “Poznají na mně lidé v mém okolí, že jsem křesťan?“ Z vlastní zkušenosti vím, jak je nebezpečné, když v zápalu boje někdy už ani nevím, za co vlastně bojuji.
Mám rád jméno Izrael. Bůh ho dal Jákobovi ve zvláštní chvíli. Jákob se po dvaceti letech vracel domů. Měl strach, jak se k němu zachová jeho bratr Ezau. Ten měl důvod k nenávisti, protože Jákob ho podvedl a podvedl i svého otce. A právě v den, kdy se měl Jákob setkat s Ezauem, dostává nové jméno.
Jeden z významů jména Izrael je “Bůh zápasí“ nebo “Bůh vítězí“. Izákův syn se už nebude jmenovat Jákob – ten který klame, ale Izrael – ten, za kterého bojuje Bůh. Nové jméno mu mělo v každém okamžiku života připomínat, že to není jeho boj, ale boj jeho Boha.
Křesťané věří ve stejného Boha jako Jákob. Na to bychom neměli zapomínat. Ani tehdy, když se zapojujeme do diskuze. To, že někdo nevěří stejně jako já, není důvod k tomu, abych ho nenáviděl. Ježíš takové lidi miluje a já, pokud chci být křesťan, bych se to od něj měl učit.
Jak se pozná křesťan? Jaké je to první poznávací znamení? Křesťan touží milovat stejně jako Ježíš, a je to na něm poznat. I v diskuzi na iDNES.cz.
PS: Příští díl bude na téma Křesťan není dokonalý.
Dokonalost je cílem, ke kterému máme ještě hodně daleko. Tak s námi, prosím, mějte trpělivost.
