Občas mám při diskuzích o víře pocit, jako bychom si chtěli Boha přivlastnit. Nejvíc smutno je mi tehdy, když jeden věřící pochybuje o víře toho druhého, nebo jeho víru dokonce uráží. Přitom bychom se mohli navzájem povzbuzovat a obohacovat.
Něco podobného musel prožívat i apoštol Pavel, když sledoval diskuze mezi židy a pohany. Proto píše:
„Je snad Bůh toliko Bohem židů?
Což není též Bohem pohanů?
Zajisté i pohanů!
Vždyť je to jeden a týž Bůh,
který obřezané ospravedlní z víry
a neobřezané skrze víru.
To tedy vírou rušíme zákon?
Naprosto ne! Naopak, zákon potvrzujeme.“ (Římanům 3,29-31)
Náš Bůh je Bohem židů i pohanů. Pro někoho to může být zpráva radostná, pro jiného smutná.
Určitě znáte onu anekdotu, která se vypráví o různých církvích. Protože jsem adventista, tak se budu usmívat nad tou svou.
Nebem prochází zástup spasených. Obdivují krásnou přírodu, nádherný zpěv ptáků, nebeský Jeruzalém… Pak najednou přijdou k vysoké zdi. Svatý Petr je prosí, aby se ztišili. Když se ho ptají proč, odpoví: „Za tou zdí bydlí adventisté, kteří si myslí, že nebe je jen pro ně. Tak buďte potichu, abychom je nezklamali.“
Možná se teď dušujete, že to se vás a vaší víry netýká. No, já bych si tak jistý nebyl. Něco podobného totiž potkalo v historii každé náboženství a každou církev. Při vzpomínce na své mládí se mi ještě vybaví, jak jsem si myslel, že v nebi budou jen lidé z mé církve a to ještě ne všichni, ale jen ti dobří.
Pavel se tu také zmiňuje o vztahu mezi vírou a zákonem. Znám křesťany, kteří tvrdí, že Ježíš přibil zákon na kříž a tím ho zrušil. Pavel ale píše, že víra zákon neruší, nýbrž potvrzuje. Nakonec, ono to má logiku. Zákon tu je proto, aby nám ukázal na náš hřích a na potřebu Boží milostí. Když si uvědomím svůj stav, svou ztracenost, je to právě víra, která mi dává odvahu přijít za Hospodinem s prosbou o milost a slitování.
Naše víra má podle Pavla zákon potvrzovat. Proto bychom měli děkovat Bohu, že nám tu zanechal svá pravidla, podle kterých si můžeme včas uvědomit, že je něco špatně.
V autě mám spoustu kontrolek. Vzpomínám si, jak se mi kdysi, ještě jako mladému řidiči, rozsvítila kontrolka, která signalizovala, že je problém s mazáním motoru. Myslel jsem si, že ještě dojedu domů. Nedojel jsem. Motor se bez oleje zadřel a oprava mne stála tři mé platy.
Zákon je taková kontrolka. Neměl bych ho ignorovat, když mi signalizuje problém. Naopak. Okamžitě bych se měl vydat do Božího servisu. Pokud to neudělám, riskuji daleko víc, než jen tři platy. Riskuji svou věčnost.
Bože, děkuji Ti, že nepatříš ani židům a ani nám pohanům. Jsem rád, že jsi i mým Bohem. Těším se na chvíli, kdy se u Tebe jednou všichni setkáme. Děkuji Ti za zákon. Pomoz mi respektovat jeho varovné blikání. Děkuji, že jsi ochoten mne vždy znovu brát k sobě do servisu a dávat zase vše do pořádku.
