Zatímco Lot se svými dcerami spěchá do městečka Sóaru, Abraham vyhlíží směrem k městu, ve kterém žije jeho synovec. Celou noc moc nespal, protože musel přemýšlet nad tím, zda bude v Sodomě dost spravedlivých, aby byla zachráněna a s ní i rodina jeho synovce.
Netuší, že Lot už je v té době na cestě do bezpečí, a proto je v jeho očích možné pořád vidět obavy: "Za časného jitra se Abraham vrátil k místu, kde stál před Hospodinem. Vyhlížel směrem k Sodomě a Gomoře a spatřil, jak po celé krajině toho okrsku vystupuje ze země dým jako dým z hutě.
Ale Bůh, když vyhlazoval města toho okrsku, pamatoval na Abrahama: poslal Lota pryč ze středu zkázy, když vyvracel města, v nichž se Lot usadil." (Genesis 19,27-29)
Abraham vidí, jak z místa, kde stávala Sodoma a okolní městečka, vystupují oblaka kouře. Vypadá to, jako by tam vybuchla sopka. Také v Abrahamově nitru to vře. Bojují v něm spolu víra a pochybnost, naděje s beznadějí... Jeden hlas mu říká, že Bůh Lota určitě zachránil, i když Sodoma skončila v plamenech, druhý mu zase tvrdí, že z Lota už je stejný popel, jako z ostatních obyvatel toho hříšného města.
Je to několik krušných dnů. Abraham si připomíná, jak ho Bůh chránil v minulosti. Vrací se i k tomu, jak mu Hospodin pomáhal, když se vydal na misi, jejímž cílem bylo vysvobození Lota, zajatého vojáky, kteří porazili sodomského krále. Abraham znovu a znovu prosí Boha, aby mu pomohl najít důvěru, o kterou ho připravují pochybnosti ohledně Lotova osudu.
Zápas v Abrahamově duši trvá několik dnů. Končí ve chvíli, kdy se dovídá, že Bůh Lota i s jeho rodinou skutečně zachránil, když ho vyvedl ze Sodomy dřív, než se na ni snesl oheň z nebe. Teď je rád, že bojoval svůj boj o důvěru v toho, který ho provází celý život. Děkuje Bohu, že je věrný v tom, co slíbí.
Podobné zápasy můžeme ve svém nitru prožívat i my. I nám toho Bůh v Bibli hodně slíbil a ne vždy se nám daří tomu všemu věřit. Tím největším slibem je věčný život v Božím království. Ježíš dobře ví, s jakými boji se musíme potýkat. Proto nás povzbuzuje: "Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli." (Skutky 1,4)
Líbí se mi slova apoštola Petra. Ten vyznává: "Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost." (2. Petrův 3,13) Také on ví, že se nás ďábel se svými pomahači pokouší připravit o důvěru v Boha a jeho zaslíbení. Proto o kousek dál píše: "Ale vy, milovaní, protože to víte předem, střezte se, abyste nebyli oklamáni svodem těch neodpovědných lidí a neodpadli od vlastního pevného základu. Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti." (2. Petrův 3,17+18)
Abraham měl velkou radost, když mu posel vyřídil zprávu o tom, že Lot žije. Znovu se mohl ujistit o tom, že Bůh dokáže splnit to, co slíbí, i když to někdy udělá jinak, než bychom si přáli. Podobnou radost můžeme prožívat i my. Bůh splní vše, co nám v Bibli slibuje. Jen nechejme na něm, jak a kdy to udělá. Nebudeme litovat.
