Čtení o soudu většinou nebývá radostné. Stačí, když nám přijde obálka s doručenkou, aby většině z nás přeběhl mráz po zádech. Soud a spravedlnost jsou dvě témata, kterým se raději vyhýbáme, protože v naší společnosti je to se spravedlností všelijaké.
Přesto je pro mne jednou z nejkrásnějších zpráv Bible právě popis Božího soudu a také informace o tom, kdo na něm bude soudit. Soudcem je totiž podle biblických textů samotný Bůh: "Jestliže `vzýváte jako Otce´ toho, kdo nestranně soudí každého podle jeho činů, v bázni před ním žijte dny svého pozemského života." (1. Petrův 1,17)
Určitě jste už někdy viděli obrázek Spravedlnosti, která má v rukou váhy a přes oči pásku. Často se proto říká, že Spravedlnost musí být slepá, aby mohla být nestranná. V praxi to ale vypadá jinak.
Slyšel jsem příběh muže, který svým autem přejel a usmrtil starší paní, která se právě vracela z nákupu. Měl dobrého advokáta a tak dostal u soudu jen krátký trest s podmínkou na jeden rok. Dokonce mu ani řidičák nevzali, a mohl jezdit dál.
Ve stejné době mladá řidička narazila do auta, které jí nedalo přednost na "stopce". Nebyla to žádná velká rána. Řidič druhého auta vystoupil a zdálo se, že je v pořádku. Po chvíli ale zavrávoral a pak spadl na zem, kde zemřel na infarkt. Jeho syn byl právník a tak dal případ k soudu. Mladá řidička u soudu dostala zákaz řízení na pět let a k tomu dvouletý trest odnětí svobody s podmínkou na tři roky.
Tak vypadá v Česku slepá spravedlnost. Těžko najdete soudce, který je schopen soudit nestranně. Ale abychom jen nepomlouvali soudce a právníky. Myslíte, že vy byste dokázali být nestranní? Poslední dobou zjišťuji, že čím jsem starší, tím méně mám rád situace, kdy musím posoudit jednání někoho druhého.
Rád se občas v televizi podívám na fotbal. Vadí mi, když sudí viditelně nadržuje jednomu z mužstev. Většinou tomu, které má větši rozpočet. Vždy se totiž dá najít cestička, jak rozhodčímu, který za svůj výkon dostane trest, jeho škodu "nahradit". Jenže, když rozhodčí nadržuje tomu "mému mužstvu", tak už mi to až tak moc nevadí...
Neznám člověka, který by v každé situaci dokázal být nestranný. Proto jsem rád, že na tom konečném soudu, který bude rozhodovat o mé věčnosti, bude hlavním sudím Bůh. Vládce vesmíru dokáže být nestranný i bez pásky na očích.
Možná by to na závěr chtělo ukázku toho, jak vypadá Boží spravedlnost a nestrannost. Král Šalamoun musel jednou řešit hodně nesnadný problém: Tehdy přišly ke králi dvě ženy nevěstky a postavily se před něj. Jedna z těch žen řekla: "Prosím, můj pane, já a tato žena bydlíme v jednom domě a já jsem u ní v domě porodila. Třetího dne po mém porodu také tato žena porodila. Byly jsme spolu a v tom domě s námi nebyl nikdo cizí, v domě nebyl nikdo kromě nás dvou. Syn této ženy však v noci zemřel, neboť ho zalehla. Proto v noci vstala, a zatímco tvá otrokyně spala, vzala mého syna od mého boku, položila si ho do klína a svého mrtvého syna položila do klína mně. Ráno jsem vstala, abych svého syna nakojila, ale on byl mrtev. Když jsem si ho však zrána pozorně prohlédla, zjistila jsem, že to není můj syn, kterého jsem porodila."
Druhá žena však prohlásila: "Nikoli. Můj syn je ten živý a ten mrtvý je tvůj."
Ale první trvala na svém: "Ne. Tvůj syn je ten mrtvý, a ten živý je můj." A tak se před králem hádaly.
Král řekl: "Tato tvrdí: »Ten živý je můj syn, a ten mrtvý je tvůj.« A tato tvrdí: »Ne, tvůj syn je ten mrtvý, a ten živý je můj.«" Král proto poručil: "Podejte mi meč." Přinesli tedy před krále meč. A král nařídil: "Rozetněte to živé dítě ve dví. Jednu polovinu dejte jedné a druhou polovinu druhé."
Tu řekla králi žena, jejíž syn byl ten živý a jíž se srdce svíralo soucitem nad jejím synem: "Prosím, můj pane, dejte to živé novorozeně jí, jen je neusmrcujte!"
Ale druhá řekla: "Ať není ani moje ani tvoje. Rozetněte je!"
Tu král rozhodl: "Dejte to živé novorozeně té, která řekla: »Neusmrcujte je«; to je jeho matka." (1. Královská 3,16-27)
Můj Bůh je spravedlivý, milosrdný a také nestranný soudce. To je dobrá zpráva.
