Také někdy vezmete Bibli a čtete ji na místě, které se vám zrovna otevře? Já to udělal dnes. Díky tomu jsem mohl rozjímat nad závěrem 27. žalmu, jehož autorem je David. Pokud bych chtěl z těch dvou závěrečných veršů dělat závěry o autorovi, musel bych si myslet, že to byl borec, který ve svém životě neměl nikdy žádné boje a problémy se svou vírou.
Připomeňme si slova, kterými David svou píseň končí:
"Jak bych nevěřil,
že budu hledět na Hospodinovu dobrotivost v zemi živých!
Naději slož v Hospodina.
Buď rozhodný, buď udatného srdce,
naději slož v Hospodina!" (Žalm 27,13-14)
Krásné vyznání důvěry v Boha. Nádherný vzor pro každého, kdo je občas nerozhodný a ustrašený. V podobně odhodlaném duchu se nese i začátek tohoto žalmu:
"Hospodin je světlo mé a moje spása,
koho bych se bál?
Hospodin je záštita mého života,
z koho bych měl strach?" (Žalm 27,1)
Jenže, píseň nemá jen začátek a konec. Musí mít i něco mezi tím. A právě v té části "mezi" David zpívá o svých pochybnostech a obavách z toho, že by Bůh mohl přeslechnout jeho volání o pomoc:
"Hospodine, slyš můj hlas, když volám,
smiluj se nade mnou, odpověz mi!
Mé srdce si opakuje tvoji výzvu:
"Hledejte mou tvář."
Hospodine, tvář tvou hledám.
Svoji tvář přede mnou neukrývej,
v hněvu nezamítej svého služebníka.
Ty jsi byl má pomoc,
neodvrhuj mě a neopouštěj,
Bože, moje spáso. (Žalm 27,7-9)
Už jste se někdy zkusili modlit jako David v tomto žalmu? Začít, bez ohledu na to, co právě prožíváte, odhodlaným vyznáním, že se s Hospodinem nemáme čeho bát?
David své modlitby často začíná žehráním na svůj osud a teprve ve druhé polovině začne vnímat Boží přítomnost ve svém životě. Tentokrát to dělá jinak. O svých obavách a pochybnostech hovoří mezi chválením Hospodina. Mně se tento způsob líbí. Někdo to možná nazve autosugescí, já to považuji za zajímavý způsob, jak se při modlitbě naladit na pozitivní myšlení.
Na konci své modlitby je David přesvědčený o tom, že se jednou bude dívat na Hospodinovu dobrotivost v zemi živých. Bude u toho, až Bůh vezme své přátele do svého království. Věčný život není pro Davida nějaké teorie. Je to fakt, který se stal součástí jeho pozemského života.
Pane, chci se, stejně jako David, radovat z toho, že Boží království není něčím, co se týká několika VIP lidí. Děkuji Ti, že se věčný život týká i mě. Posiluj mou víru ve Tvá zaslíbení, abych i já byl rozhodný, měl udatné srdce a vždy spoléhal jen na Tebe.
