Mnoho lidí se domnívá, že Hospodin Starého zákona a Ježíš Nového zákona jsou diametrálně odlišné bytosti. Zatímco Hospodin je podle nich Bůh mstivý a trestající, Ježíše považují za Boha plného lásky a odpuštění.
Je to omyl. Stačí jen trochu pozorněji číst příběhy Starého zákona, abychom zjistili, že Hospodin je Ježíš. Bůh Starého zákona je stejně milující i odpouštějící, jako novozákonní Mesiáš. Svědčí o tom třeba následující text, který pochází z doby, kdy Hospodin vedl svůj lid pouští do zaslíbené země: "Jestliže neúmyslně nedodržíte některý z příkazů, které udělil Hospodin Mojžíšovi, 23cokoli z toho, co vám Hospodin prostřednictvím Mojžíše přikázal ode dne, kdy začal Hospodin vydávat příkazy pro všechna vaše pokolení, až dosud, 24jestliže se to stalo neúmyslně nedopatřením pospolitosti, připraví celá pospolitost mladého býčka k zápalné oběti jako libou vůni pro Hospodina, i s příslušnou obětí přídavnou a úlitbou, jak je určeno, a jednoho kozla k oběti za hřích. 25Kněz vykoná za celou pospolitost Izraelců smírčí obřady, a bude jim odpuštěno. Stalo se to neúmyslně a oni přinesli svůj dar, ohnivou oběť pro Hospodina, i oběť za hřích před Hospodinem za to, co učinili neúmyslně. 26Celé pospolitosti Izraelců bude odpuštěno, i hostu, který přebývá mezi vámi, neboť všechen lid to učinil neúmyslně.
30Ale ten, kdo něco spáchá úmyslně, ať domorodec nebo host, hanobí Hospodina. Takový bude vyobcován ze společenství svého lidu. 31Pohrdl Hospodinovým slovem a porušil jeho příkaz. Takový musí být bezpodmínečně vyobcován, lpí na něm vina." (Numeri 15,22-26+30-31)
Pokud někomu provedu něco zlého, pokud ublížím – zhřeším, ale není v tom záměr, Bůh mi dává možnost nápravy. Nabízí mi odpuštění a další šanci. Pokud ale totéž udělám s rozmyslem, pak je to s odpuštěním složitější. V době, o které čteme v tomto textu, bylo důsledkem takového páchání zla vyobcování ze společenství.
Co to znamenalo? Takový "zloduch" musel opustit bezpečí tábora a odejít do pouště. Ocitl se sám v prostředí, kde mu ve dne bylo horko, protože mu nestínil oblak, doprovázející Boží lid ve dne. A v noci mu byla zima, protože ho nezahříval ohnivý oblak, který byl důkazem Boží přítomnosti, když tábor spal.
Možná tuto situaci můžeme přirovnat k partě dětí, které hrají fotbal. Když některé v zápalu fauluje nebo dokonce zraní protihráče, tak ho napomeneme, a dovolíme mu pokračovat. Pokud ale zjistíme, že ubližuje záměrně, protože z toho má radost, vykážeme ho ze hřiště. Tam, mimo partu kamarádů, může přemýšlet o tom, zda se mu takový styl života vyplácí...
Bůh říká, že za neúmyslný hřích je třeba přinést oběť. Pokud je ale úmyslný, oběť nepomůže. Pomůže jen "vyobcování ze společenství". Ve sportu se tomu říká vyloučení nebo zákaz startu. Většině sportovců to stačí zažít jednou a příště si dají pozor. Někteří jedinci se ale poučit nedají a tak se ve sporu občas setkáme i doživotním zákazem startu.
Hospodin Starého zákona si přeje, aby mohl odpustit každý hřích a dát hříšníkovi novou šanci. Pokud ale někdo tuto jeho milost považuje za jeho slabost, tak se setká s Hospodinem, který je i trestající, protože na to, jako vládce vesmíru, má právo.
Nikdo z nás nejsme bez chyby. Každý z nás už někdy někomu ublížil. Proto bychom si měli navzájem odpouštět. Pokud se ale setkáme s někým, kdo se ve zlu a ubližování vyžívá, uděláme nejlépe, když se s ním přestaneme stýkat, když jej "vyobcujeme" z našeho života. Možná, až se ocitne na poušti, pochopí, že neškodí jen nám, ale i sobě.
Pane, děkuji Ti, že jsi stále stejný. Děkuji Ti, že mi odpouštíš mé neúmyslné hříchy. Děkuji Ti i za to, že mne někdy necháš chvíli bloudit pouští, kde si mohu uvědomit, že po zlém se jednat nemá. Děkuji Ti, že ses za mne obětoval, abych mohl dostat novou šanci, dokonce i na té poušti.
