Jsou oblasti, které můžeme ovlivnit. Můžeme si zvolit školu, kterou budeme studovat. Pokud zvolíme dobře, pak se můžeme těšit na snadnější cestu k získání zaměstnání. Můžeme se rozhodnout, zda budeme hledat životního partnera, nebo zůstaneme raději sami. Můžeme... Je toho spousta, co máme ve svých rukách.
Jsou ale oblasti, které neovlivníme. Nikdy nemohu vědět, zda nějaký nezodpovědný řidič nepřehlédne stopku a nevletí mi do cesty. Podobné je to třeba i s přírodními katastrofami nebo válečnými konflikty. Šalomoun píše, že vyvrácený strom může spadnout na jednu nebo druhou stranu...
Právě ta druhé oblast, to co neovlivním, často zpochybňuje i tvrzení, že něco ovlivnit mohu. I sebelepší kvalifikace mi nemusí být k ničemu, když zrovna začne ekonomická krize...
Šalomoun proto přichází se zajímavým konstatováním:
"Jako neznáš cesty větru
a jako nevíš, jak v lůně matky vznikají kosti,`
tak neznáš záměry Boha, který to všechno koná." (Kazatel 11,5)
Možná si nyní říkáš, že dnes už díky vědě známe cesty větru a díky tomu mohou meteorologové předem varovat třeba před záplavami nebo vznikem tornád. Nakonec, už toho dost víme i o tom, "jak v lůně matky vznikají kosti".
Napadá mne, že kdyby Šalomoun žil dnes, použil by ve svém konstatování trochu jiné příklady. Stále je totiž mnoho oblastí, o kterých nevíme vůbec nic. Můj kamarád, který je vědec, rád říká, že s každou zodpovězenou otázkou přicházejí minimálně dvě další, na které odpověď nezná.
Šalomoun byl velmi moudrý. Tak moudrý, že se mu z toho na začátku trochu zamotala hlava. Udělal i mnoho nemoudrého, když spoléhal jen na sebe a přestal vnímat, že moudrý je jen díky Bohu a také jen tehdy, když "zůstává v Bohu". Časem ale ve své moudrosti "zmoudřel" a našel i ducha pokory.
Nedávno jsme se bavili s kamarádkou o jejím manželovi. Pracoval dvacet šest let na šachtě jako horník. Pak mu podnikový právník poradil, aby ukončil pracovní poměr a šel do důchodu. O šest týdnů později šachta ukončila provoz a všichni, kteří dostali výpověď, měli daleko větší peníze, než její manžel.
Kamarádka se zlobila na Boha. Modlili se, co mají dělat. Bůh ale mlčel a nic jim neřekl. Zeptal jsem se jí, jak se daří těm, kteří dostali od šachty "rentu", díky které měli víc peněz, než většina ostatních lidí. Přiznala, že ani jeden z nich už nežije. Pak jsem se jí ptal, zda jim někdy chybělo něco, co skutečně potřebovali. Konstatovala, že ne. Po krátkém rozhovoru řekla: "Tak Bůh věděl, co dělá. Jenomže já mu nerozuměla!"
Nikdo z nás nejsme schopní pochopit Boží záměry. To by nás ale nemělo stresovat. Bůh ví, co a proč dělá. Nejen při vládě nad vesmírem, ale i v životě každého člověka, který se rozhodne mu s důvěrou svěřit svůj život.
Pokud něco z toho, co dělá Bůh, nepochopím, tak se tím nebudu stresovat. Stejně bych tím nic nevyřešil. Raději se budu radovat z toho, co chápu.
